Plný text
21 Cdo 3738/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně A. V., zastoupené Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalovanému Městu Vsetín se sídlem [adresa] IČO [IČO], o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 107/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2012, č. j. 16 Co 412/2011-189, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2012, č. j. 16 Co 412/2011-189, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 3. 2011, č. j. 9 C 107/2010-94, ve věci samé (ve výroku o zamítnutí žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 17. 12. 2009), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012, když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen o. s. ř., neboť ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože otázku výkladu práva kritiky, jako realizace práva svobody projevu, a zejména rozlišení skutkového tvrzení a hodnotícího soudu posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5161/2008, uveřejněný pod číslem 101 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007, uveřejněné pod číslem 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 823/11, a ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 1990/08).
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu