Plný text
21 Cdo 4084/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně R. H., zastoupené JUDr. Dominikem Brůhou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Léčebné lázně Lázně Kynžvart, státní příspěvkové organizaci, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární č. 236/14, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 509/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. března 2015, č. j. 61 Co 539/2013-203, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25.3.2015 č. j. 61 Co 539/2013-203 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod [dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, na nichž soud prvního stupně a poté i odvolací soud založil svůj závěr o tom, že v této věci závažné porušení povinnosti vyplývající z právních přepisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci podle § 52 písm. g) zák. práce ze strany žalobkyně prokázáno nebylo], než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Dovolání žalované není také přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2014 sp. zn. 21 Cdo 2298/2013, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2001, pod č. 21 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 735/2000, vše k otázce intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních přepisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.