Plný text
21 Cdo 4207/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobce Mgr. K. S., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Nejvyššímu kontrolnímu úřadu se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Oldřichova č. 299/23, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. prosince 2010, č. j. 16 Co 233/2010-175, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 106/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2013, č. j. 16 Co 118/2013-327, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Věry Bognárové, advokátky se sídlem v Praze 2, Oldřichova č. 299/23.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2013, č. j. 16 Co 118/2013-327, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel toliko odkázal na ustanovení § 237 a § 238 o. s. ř., aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu způsobilým vymezením není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)].
Kromě toho byl v dovolání uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že jsou dány podmínky pro obnovu řízení).
V dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.