UsneseníOdmítnutoKategorie E — rutinníObčanské2× citováno

Spisová značka

21 Cdo 4215/2013

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2014-02-26Zpravodaj: JUDr. Roman FialaECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4215.2013.1
Další údaje
Předmět řízení: Dědické řízení Přípustnost dovolání ZastoupeníSenát: JUDr. Romana Fialy (předseda), JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Ljubomíra Drápala

Právní věta

⚠ Generováno AIKvalita: vysoká⚠ Anomálie

V řízení o projednání dědictví nejsou zájmy nezletilého a jeho zákonné zástupkyně v rozporu, pokud zákonná zástupkyně sama není účastnicí dědického řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu odpovídající ustálené rozhodovací praxi není podle § 237 o. s. ř. přípustné napadnout dovoláním. Dovolání založené na jiném důvodu než nesprávném právním posouzení podle § 241a odst. 1 o. s. ř. trpí vadami a odmítá se podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Disclaimer: Toto shrnutí bylo automaticky vygenerováno umělou inteligencí z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem. Pro právně závazné použití ověř v originálním textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Osobní údaje v tomto rozhodnutí byly automaticky anonymizovány (1 místo). Najetím na značku zobrazíte podrobnost.

Plný text

21 Cdo 4215/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po O. Z., zemřelém dne 13. února 2011, za účasti nezletilého V. Z., zastoupeného matkou L. K., a Mgr. Ing. J. B., advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. května 2012, č. j. 13 D 89/2011-225, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 C 22/2012, o dovolání V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 10 Co 250/2013-47, takto:

Dovolání V. Z. se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2013, č.j. 10 Co 250/2013-47, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce řádného zastoupení nezletilého zákonným zástupcem v řízení o projednání dědictví srov. například stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.11.1981, sp. zn. Cpj 267/80, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 1982; Zpráva Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5.11.1975, sp. zn. Cpj 30/75, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1976) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Závěr odvolacího soudu, že zájmy zákonné zástupkyně nezletilého a zájmy nezletilého nebyly v daném případě v rozporu, a to již proto, že zákonná zástupkyně nebyla účastníkem dědického řízení, je správný.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li právní posouzení otázky, která nebyla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání V. Z. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. R o m a n Fiala předseda senátu

Máte otázku k tomuto rozhodnutí?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací