Plný text
21 Cdo 442/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., právní věci žalobce Ch. S., zastoupeného Mgr. Vladimírem Buršíkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Benteler Automotive Rumburk s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická č. 3185/1c, o 270.140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 117/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. června 2015 č.j. 10 Co 259/2014-665, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.841,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Zusky, advokáta se sídlem v Praze 5, Radlická č. 3185/1c.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3.6.2015 č. j. 10 Co 259/2014-665 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod (dovolatel zpochybňuje pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žalovaný měl nárok srazit žalobci srážkou ve smyslu ustanovení § 28g SGB mzdu za měsíc březen 2011 a odstupné, neboť žalobce nesplnil svou zákonnou ohlašovací povinnost vůči žalované; dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Získávání skutkových poznatků o tom, zda došlo či nedošlo k určitému jednání, ve kterém je spatřován nesprávný úřední postup, a jaký průběh takové jednání mělo, se ničím neliší od získávání jakýchkoliv jiných skutkových poznatků. Podle věty první ust. § 125 věty první o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Jak bylo již dovolacím soudem konstatováno, jedná se o zákonnou úpravu, která je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2011 sp. zn. 23 Cdo 1604/2010).
K otázce pojmu obvyklého či dočasného bydliště lze nad rámec uvedeného doplnit, že dle bodu 29 odůvodnění rozsudku Soudního dvora ze dne 25.2.1997 ve věci Swaddling míří termín „členský stát, na jehož území mají bydliště“ obsažený v čl. 10a nařízení č. 1408/71 na stát, ve kterém dotčené osoby obvykle pobývají a ve kterém se nachází obvyklé centrum jejich zájmů. V tomto ohledu by měla být zohledněna zejména rodinná situace zaměstnance, důvody, které jej vedly k přestěhování se, délka a nepřetržitost jeho pobytu, skutečnost (jako v tomto případě), že má stálé zaměstnání, a jeho úmysl, tak, jak plyne ze všech okolností (viz, mutatis mutandis, pokud jde o čl. 71 odst. 1 písm. b) bod ii nařízení č. 1408/71, věc 76/76 Di Paolo, body 17-.20, a věc C - 102/91 Knoch, body 21-23).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2016
JUDr. Z. N. senátu