Plný text
21 Cdo 4529/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné Credium, a.s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné E. K., pro 303.678,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 44 EXE 3031/2013, a u soudního exekutora Mgr. J. K., Exekutorský úřad Brno-město, se sídlem v [adresa] sp. zn. 159 EX 03096/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. března 2014, č. j. 22 Co 142/2014 - 20, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Soudní exekutor Mgr. J. K., Exekutorský úřad Brno-město (dále jen „soudní exekutor“), usnesením ze dne 10. 12. 2013, č. j. 159 EX 03096/13 - 011, zamítl s odkazem na závazný pokyn Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2013, č. j. 44 EXE 3031/2013 - 16, exekuční návrh oprávněné na vedení exekuce podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou P. dne 13. 5. 2013 pod č. j. U 117/2003, k vymožení pohledávky ve výši 303.678,52 Kč s příslušenstvím; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. 22 Co 142/2014 - 20, usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost vymezuje tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena, přičemž je odvolacími soudy řešena rozdílně. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby „současně podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil pokyn Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2013, č. j. 44 EXE 3031/2013 - 16, tak, že vydá pověření o nařízení exekuce na majetek povinné dle rozhodčího nálezu JUDr. Evy P. ze dne 13. 5. 2013, č. j. U 117/2003“.
Nejvyšší soud České republiky dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení § 238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Praze (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněné pod č. 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyššího soudu (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013), i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10), jakož i se závěry obsaženými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, a ze dne 9. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014, podle nichž „netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě, a že přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců (§ 41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo usnesení) by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne“.
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka obsažená v čl. 6 Úvěrových podmínek společnosti Credium, a.s., které byly nedílnou součástí úvěrové smlouvy č. 9101343 uzavřené mezi účastníky dne 4. 1. 2011 [v níž se smluvní strany sice za prvé dohodly na určení čtyř konkrétně vyjmenovaných rozhodců (fyzických osob) České leasingové a finanční asociace, mezi nimiž byla uvedena i JUDr. E. P., ale v dalším (za druhé) se dohodly, že na žádost žalobce bude rozhodce určen Společností pro rozhodčí řízení a.s., tedy právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, a za třetí, že na žádost žalobce bude rozhodce jmenován předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, a že rozhodčí řízení má probíhat s využitím Fakultativních procedurálních zásad vypracovaných Českou leasingovou a finanční asociací, resp. Jednacím řádem pro rozhodčí řízení Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., resp. podle pravidel a řádu rozhodčího soudu], je neplatná jako celek (§ 39 obč. zák.). Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí smlouvě jimi určený rozhodce, je z výše uvedených důvodů nerozhodná. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. Evou P. dne 13. 5. 2013 pod č. j. U 117/2003 tudíž není způsobilým exekučním titulem, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 3. 2012, pravomoc. Důvod připustit dovolání za účelem přehodnocení těchto závěrů Nejvyšší soud neshledal. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu