Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

21 Cdo 4592/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 14. 11. 2017Zpravodaj: JUDr. Jiří DoležílekECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4592.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání Dovolací důvodySenát: JUDr. Jiřího Doležílka (předseda), JUDr. Mojmíra Putny, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 4592/2017-374

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci zástavního věřitele LKN s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného Mgr. Radkou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti zástavním dlužníkům 1) V. R., zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v [adresa] 2) O. J., o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 10 C 182/2009, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. srpna 2016 č. j. 18 Co 258/2016-330, takto:

Dovolání zástavního věřitele se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 8. 2016 č. j. 18 Co 258/2016-330 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, z něhož vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje) a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, jednak námitky, kterými žalovaný uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (namítá-li vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud rozhodl o částečném zastavení řízení, aniž by dovolateli umožnil vyjádřit se, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť stále není zřejmé, v jaké části je ve věci dána překážka věci rozhodnuté, a že napadeným usnesením odvolací soud odejmul dovolateli právo „nárokovat a vymáhat pohledávku ve výši 16,5 % úroku z jistiny 172 185 Kč od 30. 9. 2002 do 18. 7. 2005“), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř..

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2017

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací