Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

21 Cdo 4737/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 24. 4. 2015Zpravodaj: JUDr. Roman FialaECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.4737.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání Dovolací důvody Závěť Výklad projevu vůleSenát: JUDr. Romana Fialy (předseda), JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Ljubomíra Drápala

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 4737/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně Mgr. M. B., zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba, Jihlava se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Mgr. Václavem Valešem, Ph.D., bytem [adresa] u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 C 16/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2014, č. j. 18 Co 60/2014-157, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2014, č.j. 18 Co 60/2014-157, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu závěti podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.7.1977, sp. zn. 4 Cz 22/77, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, roč. 1979, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1983, sp. zn. 4 Cz 73/82, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, roč. 1984, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.11.1986, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002, sp. zn. 30 Cdo 517/2002, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. C 1188, roč. 2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, vydaný přímo v této věci a uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 11, roč. 2014], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [pokud vznáší výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění soudů (zejména ohledně vůle zůstavitelky ustanovit žalovanou dědicem) a proti jejich hodnocení důkazů a nesouhlasí-li s tím, že jí bylo uloženo podání žaloby], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2015 JUDr. Roman Fiala předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací