Plný text
21 Cdo 5452/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) L. H., b) P. H., c) V. H., všech zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované ROSTĚNICE, a.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Janem Navrátilem, advokátem se sídlem v [adresa] náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 278/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2016 č. j. 49 Co 9/2014-347, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2016 č. j. 49 Co 9/2014-347 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Odvolací soud posoudil otázku přerušení příčinné souvislosti v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4841/2009, uveřejněný pod č. 54 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1474/2011), a proto ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu odpovídá rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že „zánětlivé onemocnění měkkých tkání krku v prostoru mezi krční páteří a zadní stěnou hltanu s následným šířením zánětlivého procesu do páteřního kanálu vytvořením tzv. epidurálního míšního abscesu, způsobené zlatým stafylokokem, bylo zcela samostatnou příčinou poškození zdraví poškozeného zaměstnance“, neboť pracovní úraz, který poškozený zaměstnanec utrpěl, nebyl z hlediska teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti příčinou, která má podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti zpravidla (typicky) za následek způsobení výše uvedeného zánětlivého onemocnění (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1222/2012). Dovolací soud zároveň neshledal důvody pro to, aby výše uvedené rozhodné právní otázky posoudil jinak.
V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelé namítali, že revizní znalec byl před odvolacím soudem ustanoven v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř., neboť návrh na vypracování revizního znaleckého posudku byl žalovanou a vedlejším účastníkem poprvé vznesen až v odvolání], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu