Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

21 Cdo 5472/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 14. 3. 2018Zpravodaj: JUDr. Mojmír PutnaECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5472.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Mojmíra Putny (předseda), JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 5472/2017-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. O. T., Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o neplatnost rozvázání pracovního poměru a jeho trvání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 159/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2017, č. j. 62 Co 139/2017-77, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. O. T., Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62 Co 139/2017-77, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že žalovaná žádným způsobem neučinila projev vůle ve vztahu k žalobci, z něhož by se dalo dovodit, že se žalobci pokusila listinu, obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2015, fyzicky předat, že nešlo ani o situaci, kdy by žalobce výpověď z pracovního poměru odmítl převzít, a že nelze tedy výpověď z pracovního poměru považovat za účinně doručenou) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného osobního doručení písemnosti zaměstnavatele do vlastních rukou zaměstnance srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, uveřejněného pod č. 55/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, a v nich učiněný závěr, že osobní doručování písemnosti zaměstnanci spočívá v tom, že zaměstnavatel (případně jím pověřený zaměstnanec) předá listinu zaměstnanci do jeho vlastních rukou na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv jinde, kde zaměstnance zastihne, že při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce do vlastních rukou zaměstnance musí být zaměstnanci předána (odevzdána) do vlastních rukou listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby; jen tak je zaměstnanci umožněno, aby se s obsahem listiny obsahující projev vůle zaměstnavatele seznámil, nepostačuje, jestliže zaměstnavatel pouze umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem listiny s vlastnoručním podpisem jednající osoby, např. tím, že mu ji jen předloží k nahlédnutí] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nesouhlasí-li žalovaná v dovolání především s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (že „zamítavá odpověď žalobce na zcela jasnou otázku, zda žalobce výpověď podepíše, postačuje za projev vůle ze strany žalobce k odmítnutí převzetí výpovědi vzhledem k okolnostem, za jakých byla otázka položena“, „že uvedená otázka měla být odvolacím soudem posouzena jako pokus doručení výpovědi, jelikož žalobce a osoba pověřená předáním výpovědi seděli naproti sobě u stolu a originál výpovědi s podpisem zástupce žalované byl připravený na stole“ a že „by bylo po žalované velmi formalistické požadovat, aby listinu fyzicky přímo podávala žalobci do rukou, když ten řekl, že výpověď, resp. její převzetí, nepodepíše“), nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2018

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací