Plný text
21 Cdo 553/2026-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně T. R., proti žalované TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Janou Kantorovou, advokátkou se sídlem v Třinci, Husova č. 401, o zaplacení nemajetkové újmy 5 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 184/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2025, č. j. 16 Co 212/2025-323, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2025, č. j. 16 Co 212/2025-323, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18. 2. 2025, č. j. 8 C 184/2017-214, zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 5 000 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Usnesením ze dne 7. 4. 2025, č. j. 8 C 184/2014-275, Okresní soud ve Frýdku-Místku opravil odůvodnění nákladového výroku rozsudku ze dne 18. 2. 2025, č. j. 8 C 184/2017-214, ve výroku specifikovanými částkami.
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2025, č. j. 16 Co 212/2025-323, odmítl odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu), odmítl odvolání žalobkyně proti opravnému usnesení soudu prvního stupně (výrok II usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení Krajského soudu v Ostravě napadla žalobkyně dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
5. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.1.
2. Protože právě o tento případ jde v posuzované věci, není dovolání žalobkyně směřující proti usnesení odvolacího soudu objektivně přípustné. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
3. Žalobkyně sice nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
4. V souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. žalobkyni rovněž vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), povinnost zaplatit soudní poplatek za podané dovolání. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Žalobkyni byla proto uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků.
5. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo rozhodováno o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození dovolatelky od soudního poplatku za dovolání zde vzhledem k § 11a zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1881/2023).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2026
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu