Plný text
21 Cdo 576/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobkyně Pečovatelské služby, příspěvkové organizaci se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Martinem Čonkou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované MUDr. V. Č., zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v [adresa] částky 90.253,71 Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 109/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2015 č. j. 61 Co 369,370/2015-740, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.588,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Čonky, advokáta se sídlem v Chebu, Komenského č. 2276/4.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2015 č. j. 61 Co 369,370/2015-740 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu způsobilým vymezením není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatelky splněn; k tomu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 anebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že žalovaná odpovídá žalobkyni za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce; dovolatelka zpochybňuje správné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci; tím, že dovolatelka na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující], a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu