Usnesení ze dne 10. 1. 2023
Plný text
21 Cdo 862/2022-706
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně MultiBio s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D. LL.M. MPA, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. A. K., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 2738/16, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 184/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. A. K., LL.M., advokáta se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 2738/16.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že zástavní smlouvu, jíž bylo zřízeno zástavní právo k zajištění poskytnutého překlenovacího úvěru, je třeba považovat za úplatné právní jednání ve smyslu § 984 odst. 1 o. z.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3185/19), uzavřel, že „[i] když zástavní právo nemá samo o sobě majetkovou hodnotu a majetek zástavního věřitele se jeho zřízením nezvyšuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1348/2005, uveřejněný pod č. 35/2007 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5145/2009) a ze skutkových zjištění soudů ani nevyplývá, že by žalovaný 1) poskytl žalovanému 2) za zřízení zástavních práv zvláštní úplatu, je třeba zástavní smlouvy, jimiž byla zřízena zástavní práva k zajištění poskytnutých zápůjček, považovat za úplatná právní jednání ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., neboť zřízení zástavních práv zde bylo vyváženo poskytnutím zápůjčky (peněz) žalovanému 2) jako vydlužiteli a zástavci z majetku žalovaného 1) jako zapůjčitele a zástavního věřitele.“
Namítá-li žalobkyně, že v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, je vyjádřen „v podstatě ojedinělý právní názor“, nadto „nepřesvědčivě a lakonicky odůvodněný“, přehlíží, že další rozhodovací praxe dovolacího soudu na závěry uvedeného rozsudku navazuje a tyto dále rozvíjí (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2769/2018, který byl uveřejněn pod č. 69/2020 Sb. rozh. obč.).
Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, že „[z]ákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele věcného práva za úplatu pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva žalobce, nevztahuje se však na případné jiné vady právního jednání, v důsledku čehož mají dle odvolacího soudu být nedůvodné námitky žalobce, týkající se zdánlivosti plné moci (a v jejím důsledku i Zástavní smlouvy) udělené zmocněnci M. Z. pro absenci vůle zmocnitele a/nebo pro její zásadní obsahové nedostatky,“ neboť na řešení této právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. Odvolací soud založil své rozhodnutí (mimo jiné) na výkladu dotčené plné moci jako právního jednání, nikoliv na tom, že by snad měla „dobrá víra nabyvatele“ pokrývat nedostatky plné moci. Závěrem, že „zákonem požadovaná dobrá víra nabyvatele pak pokrývá toliko nedostatek vlastnického práva převodce, nevztahuje se však na případné jiné vady právního jednání“, se odvolací soud nijak neodchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, jak žalobkyně namítá; naopak je s tímto rozhodnutím v souladu.
Rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ani na otázce, zda „pro úspěch žaloby bylo nezbytné, aby žalobce k ochraně svých práv uplatnil vůči katastrálnímu úřadu tzv. poznámku rozepře“. Pojednává-li odvolací soud o poznámce rozepře, pak jako o jedné z hypotetických skutečností, jež by mohly (obecně míněno) zpochybňovat vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem (srov. zejména bod 33 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pouze nad rámec důvodů, jež jej vedly k přijatému meritornímu rozhodnutí, odvolací soud uvádí, že situace by byla jiná, pokud by žalobkyně poznámku rozepře uplatnila (srov. bod 35 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), což se však v daném případě nestalo. Možnost podání návrhu na zápis poznámky rozepře uvádí odvolací soud ještě při poměřování ochrany dobrověrného nabyvatele zástavního práva vůči skutečnému vlastníku zastavené věci v poměrech projednávané věci (srov. bod 43 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); ale ani v tomto případě nečiní z poznámky rozepře nezbytnou podmínku pro úspěch v řízení, jak žalobkyně ve shora uvedené právní otázce namítá. Proto tato právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání.
Rozhodnutí odvolacího soudu konečně nezávisí ani na právní otázce, zda měl soud „preferovat prioritu vlastnického práva před právem zástavním“. Jak již bylo uvedeno, je závěr odvolacího soudu o tom, že věcným právem ve smyslu § 984 o. z. může být i právo zástavní, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Takové právo z povahy věci nutně zasahuje do práva vlastnického, což v projednávaném případě odvolací soud promítl do zvažování ochrany dobrověrného nabyvatele zástavního práva proti skutečnému vlastníku, jež učinil na základě konkrétních okolností daného případu. Proti jeho právnímu závěru však žalobkyně žádný dovolací důvod neformuluje, což nemůže nahradit shora uvedená obecná právní otázka; ta proto nemůže ani založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2023
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu
Usnesení ze dne 3. 5. 2022
Plný text
21 Cdo 862/2022-694
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně MultiBio s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., MPA, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova č. 2738/16, o určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 184/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648, takto:
Návrh žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648, se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 23. 4. 2021, č. j. 3 C 184/2019-600, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že pozemek parc. č. st. 236, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. 184, rodinný dům, pozemek parc. č. st. 239, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba garáže bez č. p., a pozemek parc. č. [parcela], orná půda, všechny zapsány na listu vlastnictví č. [LV], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální území a obec Čakovičky, nejsou zatíženy zástavním právem ve prospěch žalované. Rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 60 307,66 Kč, a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 677 Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku. Má za to, že jeho neprodleným výkonem (neprodlenou realizací zástavního práva prodejem nemovitostí proti vůli žalobkyně) jí hrozí vážná újma minimálně ve výši „úvěru poskytnutého M.“. Z týchž důvodů je žalobkyně zachováním právní moci rozsudku ohrožena na svých právech (zejména v oblasti svého vlastnického práva k nemovitostem a případné možnosti s nimi nakládat podle vlastního uvážení), aniž by se žádaný odklad právní moci dotkl právních poměrů jakékoliv třetí osoby.
Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Rozsudek, jímž bylo rozhodnuto podle ustanovení § 80 o. s. ř. o žalobě na určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, je rozsudkem, kterým bylo uloženo něco jiného než povinnost k plnění. Takový rozsudek je vykonatelný, jakmile nabude právní moci (§ 161 odst. 2 o. s. ř.), a nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); odložení vykonatelnosti podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. proto u tohoto rozsudku nepřipadá v úvahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 361/2018).
Ohledně odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí obecně platí, že toto není vyloučeno ani u rozsudku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení, a to tam, kde na rozsudku o žalobě na určení závisí výsledek jiného probíhajícího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3649/2019). V posuzované věci však návrh žalobkyně na odklad právní moci neobsahuje žádné konkrétní důvody, z nichž by vyplývalo, že by dovolatelka byla závažně ohrožena ve svých právech. Tvrdí sice, že je ohrožena na svých právech zejména v oblasti svého vlastnického práva k nemovitostem a případné možnosti s nimi nakládat podle vlastního uvážení, ale v tomto směru se na jejím postavení právní mocí rozsudku odvolacího soudu, jenž rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí její žaloby na určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, nic nemění.
Protože Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů návrh žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu opodstatněným, zamítl návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 22 Co 219/2021-648.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 5. 2022
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu