Plný text
21 Cdo 871/2024-416
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Bosch Powertrain s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 79/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2023, č. j. 49 Co 108/2020-384, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Málkové, advokátky se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 6.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2023, č. j. 49 Co 108/2020-384, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v této věci v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, č. j. 21 Cdo 745/2022-326, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že je dána příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobce a organizační změnou přijatou žalovanou dne 19. 2. 2014, tj., že se žalobce stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u žalované) nadbytečným, a že byl proto splněn předpoklad výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce spočívající v příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizačních změnách.
Dovolací soud (na rozdíl od dovolatele) neshledal důvody pro odklon od právního názoru vyjádřeného v uvedeném rozsudku, který je založen na dlouhodobě ustálené judikatuře soudů k předpokladům výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce. Konstantní rozhodovací praxe orgánů veřejné moci (zvláště pak soudů) a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 4. 1990 ve věci Kruslin proti Francii, stížnost č. 11801/85). Proto by měl být již jednou učiněný výklad, nejsou-li následně shledány dostatečné relevantní důvody podložené racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu konformnější s právním řádem jako významovým celkem a svědčící tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3123/2006, nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 613/06. Nejvyšší soud výše formulované důvody pro změnu judikatury k předpokladům výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce, podle jejíchž závěrů se v soudní praxi postupuje již desítky let, neshledal.
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu