Plný text
21 Cdo 875/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému Povodí Labe, státnímu podniku se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 21a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 1/97 a 11 C 155/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. listopadu 2012 č. j. 29 Co 529/2010-437, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 11. 2012 č. j. 29 Co 529/2010-437, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 14. 7. 2010 č. j. 11 C 1/97-372, jímž bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 15. 10. 1996 podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce je neplatná, tak, že žaloba na určení neplatnosti této výpovědi se zamítá, je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“].
S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně vyložil ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 1999 (neboť výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána dne 15. 10. 1996 – dále jen „zák. práce“), že napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto směru vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu (uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2012 č. j. 21 Cdo 2854/2011-417) a že odpovídá ustálené judikatuře soudů, z níž vyplývá, že právním předpisem stanovícím předpoklady pro výkon sjednané práce ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce může být nejen všeobecně závazný právní předpis publikovaný nebo registrovaný ve Sbírce zákonů, ale i vnitřní předpis zaměstnavatele mající obecně závaznou povahu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4830/2009), a tedy i dříve účinné opatření ústředního orgánu státní správy (bez ohledu na to, zda bylo všeobecně závazným právním předpisem) uplatňované zaměstnavatelem jako jeho vnitřní předpis, a že určitý druh nebo stupeň vzdělání může být nejen předpokladem stanoveným právními předpisy pro výkon sjednané práce, ale i požadavkem stanoveným zaměstnavatelem pro řádný výkon této práce podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce, je dovolání žalobce podané z důvodu nesprávného právního posouzení věci, které žalobce spatřuje v tom, že soudy pokládaly „kvalifikační katalog dělnických povolání vodního hospodářství“ vydaný Ministerstvem lesního a vodního hospodářství ČSR dne 1. 9. 1986 pod č. j. 43 359/OEVH/86, který stanovil jako kvalifikační předpoklad pro výkon pracovní činnosti hrázného vykonávané žalobcem odborné vzdělání spočívající ve vyučení ve tříletém učebním oboru „vodař“, za právní předpis ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce, přestože byl tento kvalifikační katalog „překonán zákonem o mzdě č. 1/1992 Sb.“ a v roce 1996 nebyl „ani platný ani účinný“, zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. prosince 2013
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu