Plný text
21 Cdo 980/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. H. H., zastoupené Mgr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem [adresa] IČO [IČO], o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 195/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (argument, podle kterého „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde, k tomu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že jí nenáleží náhrada škody na zdraví (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění), neboť neexistuje příčinná souvislost mezi pracovním úrazem žalobkyně ze dne 15. 10. 2002 (úraz pravého ramene) a zhoršením jejího zdravotního stavu v roce 2010 spočívajícím v omezení hybnosti pravého ramene, bolestech ramene a krční páteře (při řešení otázky příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou na zdraví totiž nejde o otázku právní, ale o otázku skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech; jedná se o výsledek dokazování (hodnocení důkazů), při němž soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti – k tomu srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001); žalobkyně dále v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry, zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména revizního znaleckého posudku znalce MUDr. Milana Richtera, CSc.) a vytýká soudu prvního stupně i odvolacímu soudu, že opřel své rozhodnutí jen o znalecký posudek MUDr. Milana Richtera, CSc.], a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu