Plný text
21 Cul 5/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného o návrhu JUDr. M. O., podaném proti Nejvyššímu soudu, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 26/2004, takto:
I. Návrh navrhovatelky JUDr. M. O. na určení lhůty Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Městského v Praze ze dne 12. února 2014 č. j. 19 Co 473/2013-412 se zamítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 6. 4. 2017 se navrhovatelka JUDr. M. O. domáhala určení lhůty k rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku Městského v Praze ze dne 12. 2. 2014 č. j. 19 Co 473/2013-412. Návrh odůvodnila zejména tím, že návrh na odklad vykonatelnosti spolu s dovoláním podala dne 22. 5. 2014. Následně po předložení dovolání Nejvyššímu soudu v roce 2015 dne 17. 8. 2015 dovolání doplnila a opětovně navrhla odklad vykonatelnosti a dne 14. 7. 2016 podala další doplnění dovolání spojené s opětovným návrhem na odklad vykonatelnosti. Vydání rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti z důvodu hrozby provedení exekuce urgovala též přípisy ze dne 6. 2. 2017, 1. 3. 2017 a 5. 3. 2017.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu [§ 174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky není důvodný.
Podle ustanovení § 174a odst. 1 věty první zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“).
V posuzovaném případě, jak bylo z evidence Nejvyššího soudu zjištěno, bylo řízení o dovolání JUDr. M. O. proti rozsudku Městského v Praze ze dne 12. 2. 2014 č. j. 19 Co 473/2013-412 skončeno, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1365/2015, ze dne 15. 4. 2017. Tímto rozsudkem byl zrušen mj. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014 č. j. 19 Co 473/2013-412, jehož odkladu vykonatelnosti se navrhovatelka domáhala.
Jelikož dovolací řízení ve věci, v níž mělo podle navrhovatelky k průtahům docházet, již neprobíhá a protože smyslem řízení podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je zabránit dalším průtahům před příslušným soudem stanovením lhůty ke konkrétnímu procesnímu úkonu v probíhajícím řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014 sp. zn. 21 Cul 2/2014), byl návrh navrhovatelky podle ustanovení § 174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítnut.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích na náhradu případných nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.