Plný text
21 Nd 315/2026-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně Pražský správní a realitní servis, s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované M. T., zastoupené opatrovnicí Mgr. B. M., advokátkou se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o 112 435,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 88/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 88/2025-21, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 2 je pod sp. zn. 45 C 88/2025 vedeno řízení, v němž se žalobkyně domáhá zaplacení 112 435,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o podnájmu bytu ze dne 8. 11. 2021.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 12. 2025, č. j. 45 C 88/2025-20, s ohledem na skutečnost, že pobyt žalované není znám, ustanovil dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), žalované opatrovnici, Mgr. B. M. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], která ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 12. 2025 namítla, že Obvodní soud pro Prahu 2 není místně příslušným soudem.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 2. 4. 2026, č. j. 45 C 88/2025-28, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu (výrok II), neboť je dána pravomoc českých soudů, chybějí ale podmínky místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že „ze sdělení ministerstva ze dne 25. 6. 2025 vyplývá, že žalované byl v minulosti vydán doklad o registraci občana EU, avšak dne 1. 6. 2022 požádala o zrušení pobytu na území České republiky, které nabylo právní moci téhož dne. V současné době není žalovaná v cizineckém informačním systému hlášena k pobytu, poslední známá adresa na územní České republiky byla XY; ministerstvo dále uvedlo její adresu na XY.“ Protože nelze zjistit obecný soud žalované podle § 85 občanského soudního řádu a současně nelze místní příslušnost dovodit ani z žádného jiného ustanovení občanského soudního řádu, dovodil Obvodní soud pro Prahu 2, že v posuzované věci chybí podmínky místní příslušnosti.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud předesílá, že není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněného pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.), je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit.
Z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že se soud zabýval pravomocí soudů České republiky, přičemž z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 4. 2026, č. j. 45 C 88/2025-28, vyplývá, že otázka byla vyřešena kladně.
Podle ustanovení § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje, nestanoví-li zákon jinak.
Podle ustanovení § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
V projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, žalovaní v České republice nemá obecný soud a není ani známo, že by měla v České republice majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani § 88 písm. b) o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005, nebo ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 23 Nd 191/2023). Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy obecný soud žalované určit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2024, č. j. 23 Nd 349/2024).
Zákonné předpoklady pro postup dle § 11 odst. 3 o. s. ř. jsou tak zřejmě splněny. Nejvyšší soud proto určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2. V obvodu tohoto soudu se nachází nemovitost, k níž strany uzavřely podnájemní smlouvu a k tomuto soudu byla navíc podána žaloba. Určení daného soudu k projednání a rozhodnutí této věci tak nejlépe odpovídá zájmu na hospodárnosti řízení a řádném výkonu spravedlnosti (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 4 Nd 10/2010, ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 21 Nd 117/2020, nebo již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 23 Nd 349/2024).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu