Plný text
21 Nd 503/2023-701
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobců a) C. M. F. I. K. y C., a b) M. B. B. M. K., obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o určení vlastnictví, o žalobě na obnovu řízení podané žalobci proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. ledna 2004, č. j. 3 C 470/2001-371, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 470/2001, o přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 470/2001, se nepřikazuje jinému soudu v Kraji Vysočina nebo v Plzeňském kraji.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10. 7. 2023 podali žalobci žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 1. 2004, č. j. 3 C 470/2001-371, v níž navrhli, aby byla věc „delegována k určenému soudu v Kraji Vysočina nebo v Plzeňském kraji“. Návrh na přikázání věci odůvodnili tím, že se „soudy České republiky, projednávající podle místní příslušnosti jednotlivé kauzy F. O. K.“ [otce žalobce a) a děda žalobce b)] vzdaly „nezávislosti“, a to „podáváním zpráv o stavu jednotlivých kauz ‚K.‘ úředníku Ministerstva spravedlnosti České republiky“, že „zprávy jednotlivých soudů vážně narušily důvěru žalobce v původním sporu, ale i současných žalobců, jeho potomků, v justici České republiky“, že se soudy „podvolily nezákonným požadavkům ministerstva“, že „v tomto konkrétním řízení se žalobcům jeví vhodné soustředit všechny žaloby na určení vlastnictví O. K. ke dni jeho smrti k jednomu soudu, již také z ekonomických důvodů“ a že žalovaný „nebude vynakládat prostředky na cestování jeho právníkům k různým soudům“ v České republice.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí. Uvádí, že k delegaci z důvodu vhodnosti by mělo docházet pouze ve výjimečných případech a že důvodem takového postupu může být „pouze procesní ekonomie, dosažitelnost důkazů či nedostatečné technické vybavení soudu“. Podle názoru žalovaného ani jeden z uvedených důvodů není „v tomto případě dán“ a navíc se na jeho straně bude účastnit jednání soudu pověřený zaměstnanec Oblastního ředitelství severní Čechy, do jehož působnosti spadá oblast, ke které je z hlediska příslušnosti polohy místně příslušný právě Okresní soud v Rakovníku.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020). Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 21 Nd 156/2015).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 27 Nd 681/2022).
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. taktéž nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, nebo ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žádný ze soudců Okresního soudu v Rakovníku neoznámil podle ustanovení § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, a že nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. Nejsou tudíž naplněny předpoklady, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017, proti němuž byla rovněž podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3272/17).
Důvodem pro delegaci vhodnou nemůže být ani vyjádřená nedůvěra k práci konkrétního soudu, ani to, že řízení u soudu probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 30 Nd 159/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 10/2001). Tyto skutečnosti samy o sobě zákon nezohledňuje v úpravě místní příslušnosti, pro niž stanoví objektivní a jednoznačná pravidla v § 84 až § 89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle ustanovení o vyloučení soudců (§ 14 a násl. o. s. ř.), neboť účastníci řízení mají právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a mohou uplatnit námitku jejich podjatosti (srov. § 15a o. s. ř.); jsou-li vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Delegace vhodná podle § 12 odst. 2 o. s. ř. tedy z uvedených důvodů nepřichází v úvahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018).
Žalobci uvedené důvody přikázání věci jinému soudu nejsou způsobilé prolomit výše popsaný ústavní princip, protože žalobci neuplatňují žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že by požadovaná delegace věci k jinému soudu mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu. Uvedený závěr platí tím spíše, když žalovaný s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 21 Nd 369/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08).
Protože Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. (ani podle § 12 odst. 1 o. s. ř.), rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí jinému soudu v Kraji Vysočina nebo v Plzeňském kraji nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu