Plný text
22 Cdo 1386/2018-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců: 1) J. D., 2) P. D., 3) B. F. a 4) Z. P., zastoupených JUDr. Martou Šmídovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované Z. Z., zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Cvejnem, advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle a o 38 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 101/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2018, č. j. 19 Co 325/2017-135, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení každému 2 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Marty Šmídové.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2017, č. j. 10 C 101/2017-100, rozhodl, že „vydává za žalovanou souhlas se zatížením pozemku parc. v kat. území a obci N. M. n. M. spočívající v uložení kanalizační přípojky k domu na uvedeném pozemku vybudované podle projektové dokumentace z května 2016, kterou vypracovaly Vodovody a Kanalizace Náchod a. s. projektant L. Š., hlavní projektant A. Ch.“ (výrok I.), zastavil řízení co do částky 38 000 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 19 Co 325/2017-135, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná uvádí, že „souhlasí s rozsudkem odvolacího soudu ve výroku I., že se rozsudek soudu prvního stupně mění a žaloba se zamítá, ale odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci podle § 1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“)“. Navrhuje, aby dovolací soud „právní posouzení výroku I. dle § 1129 o. z. změnil na právní posouzení dle § 1132 o. z., nebo že se žaloba zamítá jako nevykonatelná.“
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je subjektivně nepřípustné. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Tímto rozhodnutím nebyla žalované způsobena žádná újma (odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 33 Cdo 1615/2007). Žalovaná ostatně nebrojí proti výroku rozsudku odvolacího soudu, ale jen jeho odůvodnění, proti kterému není podle § 236 odst. 2 o. s. ř. dovolání přípustné. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V řízení před odvolacím soudem byla žalovaná plně úspěšná, neboť žaloba byla zcela zamítnuta; není proto subjektivně oprávněna podat proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a v řadě navazujících rozhodnutí, vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska.
Dovolatelka výslovně výrok rozhodnutí odvolacího soudu nenapadá, žádá jen úpravu odůvodnění; dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§ 236 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 6. 2018 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu