Plný text
22 Cdo 1470/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce JUDr. J. V., proti žalované M. V., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 158/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. prosince 2006, č. j. 25 Co 401/2006-339, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem z 9. 3. 2006, č. j. 10 C 158/2002-275, vypořádal společné jmění účastníků jako bývalých manželů. Rozsudek nabyl právní moci 1. 4. 2006. Odvolání žalované proti tomuto rozsudku bylo jako opožděné odmítnuto usnesením soudu prvního stupně z 3. 1. 2007, č. j. 10 C 158/2002-342. Usnesení nabylo právní moci 23. 1. 2007.
Soud prvního stupně usnesením z 30 6. 2006, č. j. 10 C 158/2002-324, zamítl návrh žalované, jímž se domáhala opravy rozsudku soudu prvního stupně tak, aby v něm byla správně označena, tj. aby kromě jejího jména, příjmení a bydliště, v něm bylo ještě uvedeno její datum narození.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením z 5. 12. 2006, č. j. 25 Co 401/2006-339, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. I přes opačné poučení, jehož se jí dostalo od odvolacího soudu, je přesvědčena, že dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu je přípustné podle § 237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Dále rozvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí, a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastnicí řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na opravu rozsudku podle § 164 OSŘ, není dovolání přípustné. Občanský soudní řád totiž v § 237 odst. l písm. c) připouští dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž není usnesení o zamítnutí výše zmíněných návrhů. Jak uvádí Občanský soudní řád, komentář, vydaný v roce 2006 nakladatelstvím C. H. Beck, vydání 7, díl II. na str. 1243 „věcí samou se rozumí věc, která je předmětem, pro nějž se řízení vede. Ve sporném řízení je za věc pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto.“ Občanský soudní řád dále vyjmenovává v § 238, § 238a a § 239 usnesení odvolacího soudu, proti kterým lze dovolání podat. Mezi těmito usneseními však není usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na opravu rozsudku podle § 164 OSŘ.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, bylo odmítnuto [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Marie Rezková,v. r.
předsedkyně senátu