Plný text
22 Cdo 1567/2026-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce města Kutná Hora, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) RKT – Rovnací a kotevní technika, státnímu podniku v likvidaci, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupenému Mgr. Matyášem Semrádem, advokátem se sídlem v [adresa] 2) V. Š., zastoupenému JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem [adresa] a 3) Saveway LLC, reg. č. 4537356, se sídlem ve Spojených státech amerických, 3422 Old Capitol Trail, PMB 1362, Wilmington, DE 19808-6192, zastoupené Mgr. Tomášem Hokrem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] a, o určení vlastnického práva k nemovitostem, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 3), vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 264/2022-MOP, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 Co 32/2025-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. V této věci dovolací soud posuzoval, zda soudy nižších stupňů správně zastavily řízení o odvolání žalovaného 2) pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Konkrétně hodnotil, zda soudy nižších stupňů řádně identifikovaly platbu soudního poplatku uhrazenou třetí osobou, přidělil-li soud prvního stupně ve výzvě k zaplacení soudního poplatku více účastníkům zatíženým poplatkovou povinností stejný variabilní symbol.
I. Dosavadní průběh řízení
2. Krajský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 3. 2025, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-149, zastavil řízení o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-116, neboť žalovaný 2) nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek za podané odvolání.
3. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného 2) usnesením ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 Co 32/2025-161, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
II. Dovolání žalovaného 2)
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný 2) dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
5. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to:
a) zda postupuje soud správně, pokud ve výzvě k úhradě soudního poplatku uvede pro vícero účastníků řízení stejný variabilní symbol,
b) zda postupuje soud správně, pokud bez dalšího zkoumání přiřadí platbu provedenou prostřednictvím třetí osoby jednomu z účastníků pouze na základě poznámky pro příjemce obsahující odkaz na číslo jednací výzvy k úhradě soudního poplatku.
6. Dovolatel tedy namítá nesprávný postup soudů při identifikaci platby představující úhradu soudního poplatku, kterou provedla třetí osoba. Uvádí, že soud prvního stupně přidělil ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání, které podali zvlášť žalovaný 2) a zvlášť žalovaný 3), totožný variabilní symbol, čímž znemožnil jednoznačné přiřazení provedené platby ke konkrétnímu účastníku řízení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož bylo možné platbu přiřadit žalovanému 3) pouze na základě údajů uvedených ve zprávě pro příjemce. Tvrdí, že soud měl před rozhodnutím o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ověřit, kterému účastníku měla být platba přiřazena (v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 362/2017).
7. Namítá také zásah do práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť v důsledku postupu soudů nižších stupňů přišel o možnost věcného přezkumu svého odvolání.
8. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem soudů, že poplatková povinnost za podané odvolání tížila zvláště žalovaného 2) a zvláště 3). Tvrdí, že žalovaný 2) a 3) tvoří nerozlučné společenství účastníků, a proto jim měl být podle § 2 odst. 8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřen jediný soudní poplatek s uložením solidární povinnosti k úhradě. Namítá, že vyměření dvou samostatných soudních poplatků je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu týkající se nerozlučného společenství účastníků řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 82/2021).
9. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolací soudu tak, že „usnesení soudu prvního stupně se ruší“, případně zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Žalobce, žalovaný 1) ani žalovaný 3) se k dovolání žalovaného 2) nevyjádřili.
III. Přípustnost dovolání
11. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení právní otázky identifikace platby soudního poplatku uskutečněné třetí osobou za předpokladu, že poplatková povinnost tížila samostatně více účastníků řízení, kterým soud přidělil ve výzvě k zaplacení soudního poplatku stejný variabilní symbol.
14. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3580/2015 (rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), dovodil, že zaplacení soudního poplatku není natolik nezastupitelným úkonem, aby jej mohl vykonat pouze účastník osobně (srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Soudní poplatek tak může z povahy věci zaplatit třetí osoba, aniž by bylo nezbytné zkoumat právní vztah mezi povinným účastníkem řízení a osobou, jež poplatek uhradila (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1917/2015). Okolnost, že platba soudního poplatku není realizována přímo příslušným účastníkem řízení, proto sama o sobě nebrání tomu, aby ji soud s ohledem na povahu a identifikaci příslušné transakce považoval za úhradu směřující ke splnění poplatkové povinnosti daného účastníka.
15. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 2 As 118/2018 (rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz), dovodil, že pokud nelze z variabilního symbolu sděleného soudem jednoznačně dovodit, k jakému žalobci se platba váže, musí soud blíže ověřit, který z žalobců poplatek uhradil. Nelze vycházet pouze z toho, na čí jméno je účet převodce veden.
16. V projednávané věci soud prvního stupně přidělil žalovanému 2) i žalovanému 3) v rámci výzev k zaplacení soudního poplatku za podaná odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-116, stejný variabilní symbol (viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-144, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2025, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-146).
17. Soudní poplatek s tímto variabilním symbolem uhradila třetí osoba pouze jednou. Ve zprávě pro příjemce jako účel platby uvedla „SOP, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-146“, tedy číslo jednací usnesení vyzývajícího k zaplacení soudního poplatku za odvolání žalovaného 3).
18. Z údajů uvedených ve zprávě pro příjemce bylo možné jednoznačně dovodit, že uskutečněná platba směřovala ke splnění poplatkové povinnosti žalovaného 3), neboť obsahovala číslo jednací usnesení, kterým soud vyzval žalovaného 3) k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání.
19. Na základě uvedeného došlo k řádnému zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ze strany žalovaného 3), zatímco žalovaný 2) soudní poplatek za podané odvolání nezaplatil [a bylo proto namístě zastavit řízení o jeho odvolání)].
20. Pokud ke stejnému závěru dospěl odvolací soud, spočívá jeho rozhodnutí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání žalovaného 2) tak není v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné.
21. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá ani právní otázka, zda postupuje soud správně, pokud ve výzvě k úhradě soudního poplatku uvede pro vícero účastníků řízení stejný variabilní symbol. Z uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že pokud soud přidělí pro vícero účastníků stejný variabilní symbol, je povinen v případě pochybností zjistit, který z účastníků soudní poplatek uhradil. Jinými slovy, sama skutečnost, že soud přidělil více účastníkům řízení stejný variabilní symbol, neznamená, že by účastníkům nevznikla platební povinnost.
22. Žalovaný 2) dále namítá, že soud měl vyměřit podle příslušných ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, společný poplatek za podané odvolání pro žalovaného 2) a 3), jelikož tito účastníci tvoří nerozlučné společenství.
23. Nejvyšší soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když v odvolacím řízení lze rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2121/2023).
24. Napadené rozhodnutí na řešení otázky existence společné poplatkové povinnosti žalovaného 2) a 3) nespočívá, neboť žalovaný 2) tuto námitku v odvolacím řízení neuplatnil, ačkoliv tak bezpochyby mohl učinit, a odvolací soud se jí proto nezabýval.
25. Uplatnil-li žalovaný 2) tuto námitku až v dovolání, nemůže tím založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3766/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1480/2014).
IV. Závěr
26. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný 2) neuhradil řádně soudní poplatek za odvolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2024, č. j. 19 Co 264/2022-MOP-116, jelikož transakci provedenou třetí osobou lze jednoznačně přiřadit k poplatkové povinnosti vzniklé žalovanému 3) za odvolání podané proti témuž rozhodnutí odvolacího soudu, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto není dovolání v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné.
27. K založení přípustnosti dovolání nemůže vést ani námitka žalovaného 2) týkající se přidělení stejného variabilního symbolu více účastníkům řízení, které tíží poplatková povinnost, neboť z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by takový postup byl sám o sobě nesprávný.
28. Ani námitka žalovaného 2), že s ohledem na povahu procesního společenství tížila žalovaného 2) a 3) solidární povinnost k úhradě jediného soudního poplatku, přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalovaný 2) tuto námitku neuplatnil v odvolacím řízení, ačkoliv tak bezpochyby mohl učinit.
29. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že k obsahu dovolatelem sepsaného doplnění dovolání ze dne 25. 8. 2025 a ze dne 15. 4. 2026 nepřihlížel, neboť při sepisu tohoto podání nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele stanovená v § 241 o. s. ř. (srovnej § 241a odst. 5 o. s. ř.).
30. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného 2) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
31. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu