Plný text
22 Cdo 1925/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.¸ve věci žalobce J. – svazu s. a s. České republiky, zastoupeného advokátkou, proti žalovanému K. centru Š., zastoupenému advokátem, o vydání předběžného opatření v řízení o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 10/2000-55, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2001, č. j. 26 Co 256/2001-101, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně„) usnesením ze dne 18. dubna 2001, č. j. 6 C 10/2000-54, nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal nakládat s blíže označenými nemovitostmi, zapsanými u Katastrálního úřadu P. na LV č. [LV] pro kat. úz. Š., s tím, že žalovanému zakázal tyto nemovitosti prodat, darovat, zřídit k nim zástavní právo, zatěžovat je věcnými břemeny, vložit do obchodní společnosti či jinak zcizit.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. června 2001, č. j. 26 Co 256/2001-101, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl, když neshledal potřebu zatímní úpravy právních poměrů účastníků navrhovaným předběžným opatřením.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky je dána již s ohledem na charakter sporu, jak správně uvedl soud prvního stupně, a že osvědčil okolnosti významné pro nařízení předběžného opatření. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno proti usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou a včas, se jím zabýval nejprve z hlediska jeho přípustnosti.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. a) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o předběžném opatření, nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 písm. b) OSŘ, kdy zákon dovolání výslovně připouští. Přípustnost dovolání v dané věci nelze vyvodit ani z § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření však není rozhodnutím ve věci samé. Tento závěr lze opřít mimo jiné o logický výklad ustanovení § 74 odst. 2 a 3 OSŘ (výklad a contrario), podle nichž účastníky řízení (o předběžném opatření) jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu, a příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak. Z těchto ustanovení tedy vyplývá, že řízení o nařízení předběžného opatření není řízením o věci (samé) a proto ani rozhodnutí soudu v rámci tohoto řízení nemůže být rozhodnutím ve věci samé. To platí bez ohledu na to, zda jde o předběžné opatření soudu učiněné v řízení o samotném návrhu na vydání předběžného opatření podle § 74 a následujících OSŘ anebo učiněné v rámci nalézacího řízení podle § 102 OSŘ.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání odmítl jako nepřípustné.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2001
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu