Plný text
22 Cdo 1997/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. M. proti žalovaným: 1) J. K. a 2) V. K., o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 C 155/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. října 2004, č. j. 8 Co 2440/2004-160, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. září 2004, č. j. 33 C 155/2003-149, odmítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření, „kterým by soud zakázal žalovaným provoz komínu do pravomocného skončení věci“, z důvodu vady návrhu, spočívající v neurčitosti a nepřesnosti petitu, která brání v řízení o něm pokračovat. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení o předběžném opatření.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 26. října 2004, č. j. 8 Co 2440/2004-160, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolání po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 239 odst. 3 OSŘ dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).
Z posledně citovaného ustanovení tedy zřetelně vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na předběžné opatření, není přípustné.
Dovolací soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].
Protože dovolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, bylo nadbytečné, aby soud prvního stupně činil úkony směřující k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatelky (viz usnesení Nejvyššího soudu z 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 883/2003, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 1916, svazek 25).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. František Balák, v. r .
předseda senátu