Plný text
22 Cdo 206/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. S., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Ing. J. T., zastoupenému JUDr. J. T., advokátem se sídlem [adresa] o uložení povinnosti strpět vstup na pozemek, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 40/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 17 Co 174/2016-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. J. T..
Odůvodnění: (Stručné odůvodnění podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Kladně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2016, č. j. 8 C 40/2015-74, uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni vstup na pozemek parc. č. [parcela] v katastrálním území M. z důvodu údržby plotu na pozemku parc. č. [parcela] v témže katastrálním území, a to vždy v každém lichém kalendářním roce první víkend v červnu v době od soboty 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin (výrok I.). Výrokem pod bodem II. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 529 Kč.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. 17 Co 174/2016-108, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost umožnit žalobkyni vstup na pozemek parc. č. [parcela] v katastrálním území M. z důvodu údržby plotu na pozemku parc. č. [parcela] v témže katastrálním území, první víkend v červnu 2017 v době od soboty 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin. V části týkající se povinnosti pro následující roky žalobu zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu do výroku II. o nákladech řízení podala žalobkyně dovolání.
Dovolání není podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) přípustné. Směřuje totiž proti rozhodnutí o plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč a nejedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně činila 32 529 Kč a před soudem odvolacím, za předpokladu, že by bylo možné považovat žalobkyni za zcela úspěšnou, by činila maximálně 8 425 Kč (2 úkony á 3 100 Kč, 2 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů, náhrada cestovních výdajů 163 Kč a DPH 21 % 1 462 Kč).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s ustanovením § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu