Plný text
22 Cdo 2324/2026-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně L. A., zastoupené Mgr. Janem Štanglem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému A. L., zastoupenému JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou se sídlem [adresa] o neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 52/2025, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 6. 2026, č. j. 27 Co 93/2026-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 2. 2026, č. j. 10 C 52/2025-112, zamítl žalobu na určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále také jen „SJM“), uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 20. 2. 2024, je neplatná (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2026, č. j. 27 Co 93/2026-155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek procesního práva: 1) Lze řízení o vypořádání zaniklého SJM považovat ve vztahu k § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) za „žalobu na plnění“, jejíž existence sama o sobě vylučuje naléhavý právní zájem na žalobě na určení neplatnosti dohody o vypořádání SJM? 2) Je vyloučen naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o vypořádání SJM tehdy, jestliže tato dohoda vedle samotného vypořádání společného jmění zakládá mezi bývalými manžely samostatný, opakující se peněžitý závazek, jehož splnění může druhý účastník samostatně požadovat, pouze z toho důvodu, že v jiném řízení probíhá vypořádání SJM a platnost dohody v něm má být posouzena jako předběžná otázka? 3) Může pouhé posouzení platnosti právního jednání jako předběžné otázky v jiném řízení odstranit stav právní nejistoty a vyloučit naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., jestliže závěr o této předběžné otázce nebude obsažen ve výroku rozhodnutí a nebude mít samostatné účinky právní moci a závaznosti pro případný „Ansley sport o pinene“ z tohoto právního jednání? První otázka měla být řešena v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 388/2023, příp. s judikaturou vymezující vztah určovací žaloby a žaloby na plnění. Druhá otázka podle názoru dovolatelky dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, příp. ji odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenými obecnými závěry Nejvyššího soudu o preventivní funkci určovací žaloby. Při řešení třetí otázky se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se mezí závaznosti rozhodnutí a účinků posouzení předběžné otázky, a totiž od rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2740/2012. Dále namítla vnitřní rozpor právního posouzení odvolacího soudu a nesprávnost závěru o „duplicitě“ řízení. Navrhla, aby Nejvyššího soud zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Dovolatelka, zaprvé, předložila dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda lze řízení o vypořádání zaniklého SJM považovat ve vztahu k § 80 o. s. ř. za „žalobu na plnění“, jejíž existence sama o sobě vylučuje naléhavý právní zájem na žalobě na určení neplatnosti dohody o vypořádání SJM?
9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud neučinil závěr, podle kterého by samo o sobě, tj. automaticky, bez dalšího, řízení o vypořádání zaniklého SJM vylučovalo naléhavý právní zájem na žalobě na určení neplatnosti dohody o vypořádání SJM. Napadené rozhodnutí proto ani nemůže být v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž (slovy dovolatelky) „nelze naléhavý právní zájem mechanicky vyloučit s poukazem na jiné řízení“.
10. Odvolací soud naproti tomu přesvědčivě v bodě 12 rozsudku zdůvodnil, že „otázka žalobkyní tvrzené neplatnosti dohody o vypořádání SJM (otázka ne/existence v něm stanovených práv a povinností) bude (musí být) vyřešena v rámci řízení o vypořádání SJM jako otázka předběžná.“ Neměl pochyb o tom, že „žaloba o vypořádání SJM vystihne celý obsah sporného právního vztahu účastníků, neboť výsledkem posouzení dohody o vypořádání SJM jako otázky předběžné bude zjištění, podle kterého tato dohoda buď obstojí jako celek, nebo nikoliv, tj. bude tak vyřešena i otázka platnosti či neplatnosti ujednání článku X. odst. 10.2. dohody týkající se v něm zakotveného peněžitého závazku žalobkyně stran příspěvku na úhradu nákladů spojených s provozem rodinného domu č. p. XY v XY.“ Vycházel ze zjištění, že „účastníky uzavřená dohoda o vypořádání SJM tvoří z povahy věci vzájemně provázaný výsledek jejich projevené vůle. Je zřejmé, že vypořádání nemovitého i movitého majetku, peněžních prostředků závazků i dalších majetkových hodnot je úzce spojeno (vzájemně podmíněno) i s otázkou existence nároků souvisejících s vypořádáním (viz článek X. dohody – dohoda o bydlení a vyživovací povinnosti)… tak nelze uvažovat o tom, že by ujednání v dohodě o vypořádání SJM byla obsahově oddělitelná, tj. platí, že obsah případně neplatné části dohody nelze oddělit od ostatní části dohody, aniž by nebyla dotčena platnost této zbylé části. V dané věci je tak bez významu, že v řízení o vypořádání SJM soud neřeší platnost dohody jako hlavní otázku, ale pouze jako otázku předběžnou.“ Uzavřel, že „v daném případě lze považovat danou určovací žalobu za nadbytečnou, nedovolenou, neboť vede ke zbytečnému (duplicitnímu) sporu, nevytváří ani pevný základ pro právní vztahy účastníků, když nemohla předejít (nepředešla) žalobě o plnění – o vypořádání SJM, kde proběhne stejné či obdobné dokazování k platnosti či neplatnosti dohody o vypořádání SJM.“
11. S tímto právním posouzením se dovolací soud ztotožňuje. Zároveň doplňuje, že žalobkyně v daném řízení ani netvrdila žádné aktuálně jí hrozící nebezpečí, kupř. skutečnost, že žalovaný po ní sporovaný závazek již vymáhá.
12. Ostatně, namítá-li v této souvislosti dovolatelka rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 20 Cdo 388/2023, (uveřejněným pod č. 26/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) dovolací soud podotýká, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která nikterak nesouvisí s nyní projednávanou věcí. Nejvyšší soud se v něm konkrétně zabýval otázkou, zda je oprávněný aktivně věcně legitimován ve smyslu ustanovení § 312 odst. 2 poslední věty o. s. ř. k podání návrhu na vypořádání SJM podle ustanovení § 765 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, namísto povinného. Jelikož se namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu vůbec nedotýká otázky existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř., nemůže s ním být napadené rozhodnutí v řešení této otázky v rozporu.
13. Zadruhé, žalobkyně předložila otázku, zda je vyloučen naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody o vypořádání SJM tehdy, jestliže tato dohoda vedle samotného vypořádání společného jmění zakládá mezi bývalými manžely samostatný, opakující se peněžitý závazek, jehož splnění může druhý účastník samostatně požadovat, pouze z toho důvodu, že v jiném řízení probíhá vypořádání SJM a platnost dohody v něm má být posouzena jako předběžná otázka?
14. Ani tato otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť ani na jejím řešení se rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá. Odvolací soud nevycházel „pouze z toho důvodu, že v jiném řízení probíhá vypořádání SJM a platnost dohody v něm má být posouzena jako předběžná otázka“ (srov. citaci v bodě 10 tohoto usnesení). Klíčový je zejména ten jeho právní závěr, podle něhož dohoda o vypořádání SJM buď obstojí jako celek (včetně otázky platnosti ujednání o platební povinnosti žalobkyně související s náklady spojenými s provozem rodinného domu), nebo nikoliv, neboť ujednání v dohodě o vypořádání SJM jsou obsahově neoddělitelná. Tento určující závěr přitom žalobkyně v dovolání nijak nezpochybňuje.
15. A zatřetí, se dovolatelka táže, zda může pouhé posouzení platnosti právního jednání jako předběžné otázky v jiném řízení odstranit stav právní nejistoty a vyloučit naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., jestliže závěr o této předběžné otázce nebude obsažen ve výroku rozhodnutí a nebude mít samostatné účinky právní moci a závaznosti pro případný „Ansley sport o pinene“ (interpretováno dovolacím soudem jako „další spor o plnění“) z tohoto právního jednání?
16. Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se od dovolatelkou odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, (uveřejněného pod č. 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) neodchýlil; tímto rozhodnutím řešená otázka ostatně ani není v nyní projednávané věci relevantní.
17. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí dovodil, že je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již (proto) nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata). Je-li pravomocné soudní rozhodnutí o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je či není, podkladem pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku (jde-li o nemovitou věc) překážku věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) pro následný spor o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo k majetku je či není.
18. V souzené věci však žádné katastrální souvislosti z povahy věci řešeny nebyly, pročež nelze soudit ani na odchýlení se od citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
19. Již jen nad rámec dovolací soud dodává, že má ve shodě s odvolacím soudem za to, že rozhodnutí v řízení o vypořádání SJM vytvoří pevný právní základ právních vztahů účastníků, pročež nyní projednávaná žaloba je nadbytečná.
20. Konečně, pokud jde o námitku vnitřního rozporu právního posouzení odvolacího soudu a námitku nesprávnosti závěru o „duplicitě“ řízení, pak dovolatelka v tomto rozsahu nikterak v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Již jen z tohoto důvodu se dovolací soud nemohl touto částí dovolání věcně zabývat.
21. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
22. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.