Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské

Spisová značka

22 Cdo 2350/2012

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 26. 6. 2013ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2350.2012.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. (předseda), Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Davida Havlíka

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

22 Cdo 2350/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Vyskočil, spol. s r. o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO], proti žalovaným 1) Ing. D. P. a 2) A. P., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 32, o vydání věcí, eventuelně o zaplacení 22.700,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 32 C 292/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2012, č. j. 18 Co 46/2012-183, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. ledna 2008, č. j. 32 C 292/2004-104, uložil žalovaným povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vydat žalobci 2 autogenové láhve na kyslík a acetylen, 2 dvacetipětimetrové hadice k autogenu, pojistku proti zpětnému šlehnutí, rukojeť, 3 hořáky typu 2-4 mm, 4-6 mm, 9-12 mm, 2 regulátory tlaku, instalatérský stojan a svěrák, vrtačku Black and Decker KD 900. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 2. března 2012, č. j. 18 Co 46/2012-183, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňují – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. (podle obsahu dovolání jde především o dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř.; právní otázku spatřují zejména v posouzení věcné legitimace účastníků, ta se však v tomto sporu odvíjí od skutkových zjištění, která dovolatelé zpochybňují).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Námitka, že řízení před soudy nižších stupňů je postiženo některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (v dané věci jde o rozhodování údajně vyloučeného soudce), není od 1. ledna 2001 způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží od uvedeného data žaloba pro zmatečnost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2003). Námitkou podjatosti soudce se proto dovolací soud nemohl zabývat.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. 28 Cdo 1077/2008, na které dovolatelé odkazují, nijak nevyplývá, že by způsob hodnocení důkazů mohl založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; ostatně podle konstantní judikatury (např. R 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s přihlédnutím k pozdějším legislativním změnám) lze hodnocení důkazů napadnout jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř., který podle výslovného znění § 237 odst. 3 o. s. ř. v tomto řízení uplatnit nelze. To se týká i dalších tvrzení dovolatelů, týkajících se zjišťování skutkového stavu a výsledku hodnocení důkazů (např. závěr o tom, kdo věci držel, hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka, průkazní síla listinných důkazů, ztotožnění věcí).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a úspěšnému žalobci prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací