Usnesení ze dne 15. 12. 2014
Plný text
22 Cdo 2654/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Bc. M. O., L., proti žalované V. O., R. p. R., adresa pro doručování L., zastoupené Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 17/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2013, č. j. 71 Co 321/2013-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu): Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. 37 C 17/2011-35, zastavil řízení v části, ve které se žalovaná vzájemným návrhem domáhala, že je vlastníkem domu v obci a k. ú. L. v rozsahu podílu 9/10 (výrok I.), určil, že žalobce je výlučným vlastníkem domu postaveném na parcele č. [parcela] v obci L., k. ú. L., zapsaném, nyní na LV č. [LV] u Katastrálního úřadu pro Mladoboleslavský kraj, Katastrální pracoviště (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. října 2013, č. j. 71 Co 321/2013-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k nabytí vlastnického práva žalobcem mělo dojít před 1. lednem 2014, posoudil dovolací soud splnění podmínek nabytí vlastnického práva podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolatelka neuvádí nic, co by mohlo založit přípustnost dovolání.
V dané věci šlo o to, zda se dohoda účastníků o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) z 8. 10. 1996, týkala i domu, který je předmětem sporu, a zda tak tento dům nabyl žalobce do výlučného vlastnictví. Samotná skutečnost, že dům v této dohodě nebyl označen tak, jak to vyžadovaly tehdy platné katastrální předpisy, ještě neplatnost dohody nezakládá (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 22 Cdo 247/2012, a ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 318/2003, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 222/2000, na které odvolací soud správně odkázal). Zjištění toho, jaký obsah měla vůle účastníků při uzavírání dohody, je zjištěním skutkovým (na rozdíl od posouzení právních účinků vyvolaných projevem této vůle), které dovolací soud v tomto řízení nemůže zpochybnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). To platí i ohledně obsahu žádosti ze 7. 2. 2011, na kterou dovolatelka upozorňuje; mohlo by totiž jít jen o opomenutý důkaz ohledně skutečné vůle účastníků. Ostatně dovolatelka tuto námitku v odvolání neuplatnila a nelze tak odvolacímu soudu vytýkat, že se jí nezabýval (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008).
S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Jiří Spáčil CSc. předseda senátu
Usnesení ze dne 16. 3. 2015
Plný text
22 Cdo 2654/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobce Bc. M. O., L., proti žalované V. O., R. p. R., adresa pro doručování L., zastoupené Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 17/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. října 2013, č. j. 71 Co 321/2013-75, takto:
Odstavec jedna odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, č. j. 22 Cdo 2654/2014-134, se opravuje tak, že správně zní: Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2013, č. j. 37 C 17/2011-35, zastavil řízení v části, ve které se žalovaná vzájemným návrhem domáhala, že je vlastníkem domu v obci a k. ú. L. v rozsahu podílu 9/10 (výrok I.), určil, že žalobce je výlučným vlastníkem domu postaveném na parcele č. [parcela] v obci L., k. ú. L., zapsaném, nyní na LV č. [LV] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že v odstavci 1 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, č. j. 22 Cdo 2654/2014-134226, došlo ke zjevné nesprávnosti, spočívající v chybném označení katastrálního úřadu a katastrálního pracoviště, vydal dovolací soud podle § 164 a § 243b občanského soudního řádu toto opravné usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2015
JUDr. Jiří Spáčil CSc. předseda senátu