Plný text
22 Cdo 2993/2021-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. M., narozené dne XY, bytem [adresa] zastoupené Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovaným 1) obci Valkeřice, IČO [IČO], se sídlem ve [adresa] 2) F. R., bytem [adresa] 3) J. B., bytem [adresa] 4) P. K., bytem [adresa] 5) P. K., bytem [adresa] 6) V. B., bytem [adresa] 7) J. Ch., bytem ve XY, o odstranění nepovolené stavby nové vodovodní přípojky, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 122/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 10 Co 165/2020-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 3. 2020, č. j. 8 C 122/2019-26, odmítl podání žalobkyně ze dne 20. 6. 2019. Podání považoval za neurčité a postrádající náležitosti žaloby, přičemž žalobkyně vady podání neodstranila ani přes výzvu a poučení podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 12. 2020, č. j. 10 Co 165/2020-38, odvolání žalobkyně odmítl. V poučení uvedl, že proti usnesení není dovolání přípustné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dovolatelka) dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř., a požaduje napadené usnesení zrušit a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013; obě usnesení jsou rovněž přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není objektivně přípustné, když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Podle § 243f odst. 3 o. s. ř. se výrok o nákladech dovolacího řízení neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu