Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

22 Cdo 3472/2012

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 23. 1. 2013Zpravodaj: JUDr. Jiří Spáčil, CSc.ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3472.2012.1
Další údaje
Předmět řízení: DovoláníSenát: JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. (předseda), Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Davida Havlíka

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

22 Cdo 3472/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka, ve věci žalobkyně Z. M., bytem v [adresa] proti žalovanému J. M., bytem v [adresa] zastoupenému JUDr. Pavlem Povolným, advokátem se sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů a zaplacení částky 212.116,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 167/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2012, č. j. 42 Co 388/2009-614, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Žalovaný podává dovolání výslovně proti výroku pod bodem II. výše uvedeného rozsudku, kterým bylo řízení v části tam uvedené vyloučeno k samostatnému projednání.

Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Dovolatel opírá přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (o. s. ř.). Má zato, že jde o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení právní věci k samostatnému projednání, není rozhodnutím ve věci samé a není uvedeno ani v tzv. nemeritorních usneseních (tedy vydaných nikoli ve věci samé), jež jsou výslovně uvedena v § 239 o. s. ř. jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2003, sp. zn. 28 Cdo 2432/2002; k pojmu „věc sama“ viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22 února. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod č. C 264 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, obě tato rozhodnutí byla publikována též v informačním systému ASPI či na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací