Plný text
22 Cdo 6016/2017-622
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobkyně H. H., zastoupené JUDr. Lenkou Vančatovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovaným: 1) E. M., za účasti vedlejšího účastníka P. M., oběma zastoupeným JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v [adresa] 2) HELSON plus spol. s r.o., identifikační číslo osoby [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 137/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2017, č. j. 53 Co 231/2016-607, 53 Co 216/2017, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soudu pro Prahu 2 usnesením ze dne 22. 3. 2016, č. j. 15 C 137/2009-567, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 3. 2017, č. j. 15 C 137/2009-594, zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 53 Co 231/2016-607, 53 Co 216/2017, změnil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu – konkrétně proti výroku, jímž soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení 115 390 Kč – podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 22. 8. 2017 (srovnej doručenku na č. l. 609 versa). Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) tak byl den 22. 10. 2017; protože však byla tímto dnem neděle, připadl poslední den lhůty na pondělí 23. 10. 2017 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně však podala dovolání u soudu prvního stupně prostřednictvím veřejné datové sítě až dne 25. 10. 2017 (srovnej záznam o ověření elektronického podání na č. l. 618), tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání.
Protože žalobkyně podala dovolání opožděně a zmeškání lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 1 a 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2018 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu