Plný text
22 Nd 248/2026-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) J. L., b) D. H., obou zastoupených JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému D. S., zastoupenému JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] o žalobě na ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 259/2025, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 259/2025 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu ve Znojmě je pod sp. zn. 21 C 259/2025 vedeno řízení o žalobě na ochranu osobnosti.
2. Žalovaný navrhl přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „o. s. ř.“). Návrh odůvodnil tím, že zástupce žalobců i zástupkyně žalovaného mají sídlo v Praze, kde rovněž bydlí i žalobce a). V Praze bydlí také většina svědků, jejichž výslech žalovaný navrhl.
3. Žalobci s přikázáním věci některému z pražských obvodních soudů souhlasili.
4. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu ve Znojmě a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, rozhodl o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 3 o. s. ř.).
5. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
6. Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť jde o výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů. Delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
7. Okolnost, pro níž žalovaný navrhl přikázání věci jinému soudu (zástupci všech účastníků nemají sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu), je zcela běžná a sama o sobě nemůže přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Ovšem vzhledem k tomu, že žalobci se k návrhu vyslovili kladně, Nejvyšší soud návrhu žalovaného na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu