Plný text
23 Cdo 1097/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce S. P., zastoupeného Mgr. Evou Ciprysovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované D. P. E. Česká republika s.r.o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem [adresa] PSČ 190 00, o zaplacení 100 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 31/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. 3 Cmo 348/2015-185, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví uvedeným zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2015, č. j. 2 Cm 31/2012-144, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce se k podanému dovolání podle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přezkoumat jen z důvodu vymezeného v odvolání. K vadám řízení přihlíží dovolací soud (při splnění dalších podmínek uvedených v § 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání z jiného důvodu přípustné.
Dovolání není přípustné.
Námitkami, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o skutečnost, která není v prvostupňovém rozhodnutí uvedena (o údajný závěr soudu prvního stupně o dvou technických řešeních), že se nevypořádal s jedinou konkrétní odvolací námitkou odvolatele, tj. jaký vliv má na promlčení nároku přijetí zlepšovacího návrhu žalovanou, a námitkou vztahující se k nepřiměřenému rozsahu poučení, jehož se žalobci dostalo, uplatňuje žalovaná procesní vady. Tyto námitky však, jak plyne z § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř., samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají a jiné otázky, pro jejichž řešení by ve smyslu shora citovaného § 237 o. s. ř. bylo dovolání přípustné, se z obsahu dovolání nepodávají. Dovolací soud proto dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu