Plný text
23 Cdo 1110/2022-553
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně FILKOM, s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Milanem Schagererem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 150 00, proti žalované J. M., nar. XY, bytem [adresa] zastoupené Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, se sídlem v [adresa] částky 554 222 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 215 C 36/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 25 Co 188/2021-471, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. 25 Co 188/2021-471, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 1. 2. 2021, č. j. 215 C 36/2017-398, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 554 222 Kč s 7,05% úrokem z prodlení od 1. 2. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do 1% úroku z prodlení z částky 554 222 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. 25 Co 188/2021-471, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem III tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 368 952 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku pod bodem IV jej změnil tak, že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok pod bodem II), ve výroku pod bodem I jej potvrdil (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a spolu s ním i návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Svůj návrh odůvodnila likvidačními důsledky napadeného rozhodnutí, kdy jako starobní důchodkyně musí čelit exekučnímu řízení, přičemž vymáhaná částka v současné době i díky nákladům a odměně soudního exekutora činí téměř 1 500 000 Kč.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, k návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu se nevyjádřila.
Podle ustanovení § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Jedním z nezbytných předpokladů pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti je skutečnost, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016). V souladu se závěry, které dovolací soud formuloval a odůvodnil v tomto rozhodnutí, a od nichž se neodchýlil ani ve své navazující judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že v poměrech žalované v dané věci jsou naplněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť v případě, že by žalovaná v důsledku neprodleného výkonu rozhodnutí či exekuce byla nucena žalobkyni plnit přisouzenou částku, hrozila by jí závažná újma. Odklad vykonatelnosti v projednávané věci se přitom nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení.
Jelikož Nejvyšší soud má v poměrech dané věci za splněné předpoklady, za kterých může být odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, návrhu žalované vyhověl a vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu odložil do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.