Plný text
23 Cdo 1192/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. Peterem Maiem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované HC ČSOB Pojišťovna Pardubice a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem [adresa] částky 1 088 274 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. 54 Cm 16/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. 3 Cmo 100/2013-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. září 2013, č. j. 3 Cmo 100/2013-175, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice (soudu prvního stupně), ze dne 4. října 2012, č. j. 54 Cm 16/2012-150, ve výroku I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 088 274 Kč s příslušenstvím specifikovaným v uvedeném výroku a změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně výše náhrady nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením věci, kdy odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla v příčinné souvislosti s porušením převzaté povinnosti žalovanou na základě hráčské smlouvy ze dne 1. 5. 2007 ve znění dodatku č. 1, jako smlouvy nepojmenované podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.), škoda podle § 373 obch. zák. Dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadou spočívající v neúplném dokazování, což se podle jejího názoru odrazilo v nesprávném posouzení věci. Nevymezila, v čem spatřuje přípustnost dovolání.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení § 238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem odvolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Skutečnost, že dovolatelka namítá, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. že dovolatelka má jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Dovolatelka ve svém dovolání (posouzeném i podle jeho obsahu) požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř. nevyhověla, když z obsahu dovolání není patrno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání. To, že má dovolatelka jiný názor na právní závěry odvolacího soudu a nesouhlasí s jeho procesním postupem, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu .