Plný text
23 Cdo 1238/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ARCUS Media s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 312 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem [adresa] PSČ 405 02, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 1 961 334 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 419/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, č. j. 1 Cmo 81/2016-230, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 19 941 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem [adresa] .
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen odvolací soud) ze dne 6. 9. 2016, č. j. 1 Cmo 81/2016-230, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen soud prvního stupně) ze dne 9. 10. 2015, č. j. 33 Cm 419/2013-191, není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelka v dovolání uvedla pouze důvod dovolání, který spatřuje v nesprávném právním posouzení věci - nároku na náhradu škody. Dovolatelka pouze namítala, že mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody existuje příčinná souvislost, že žalovaná zneužívala svého práva a postavení tím, že výrobnu žalobce odmítla připojit k distribuční soustavě vysokého napětí, nevymezila však, v čem spatřuje přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhé námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci nemohou naplnit požadavky pro přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle § 237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně uvedla, od jaké ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil, odchýlil, nebo by označila právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka však žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezila, pouze rekapituluje skutkové okolnosti řešené věci a nesouhlasí s právním posouzením věci. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a kritice hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu