Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníZrušeno Ústavním soudemOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 2× citováno

Toto rozhodnutí zrušil Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 3507/16 ze dne 21. 12. 2016. Zdroj: výrok nálezu Ústavního soudu.

Ústavní stížnost I. ÚS 3507/16 (podána 23. 10. 2016): zrušeno (nález ze dne 21. 12. 2016).

Spisová značka

23 Cdo 1427/2016

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2016-08-16Zpravodaj: JUDr. Kateřina HornochováECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1427.2016.1
Další údaje
Senát: JUDr. Kateřiny Hornochové (předseda), JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.

Zrušeno nálezem

  • I. ÚS 3507/16ze dne 21. 12. 2016

    Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1427/2016-209 ze dne 16. 8. 2016 bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto rozhodnutí se proto ruší. Ve zbývající části se ústa…

    Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1427/2016-209 ze dne 16. 8. 2016 bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto rozhodnutí se proto ruší. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. vyžaduje, aby dovolatel konkrétně uvedl právní otázku a označil ustálenou rozhodovací praxi, od níž se měl odvolací soud odchýlit. Pouhé nesouhlasné právní či skutkové námitky a tvrzení procesních vad přípustnost dovolání samy o sobě nezakládají. Neuvedení předpokladů přípustnosti je vadou bránící pokračování v dovolacím řízení a vede k odmítnutí dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

23 Cdo 1427/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně €UROCLEARINGBANK s.r.o., se sídlem [adresa] IČ [IČO], právně zastoupené Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované L A G L A S, spol. s.r.o., se sídlem v [adresa] zastoupené JUDr. Ladislavem Tichým, advokátem se sídlem v [adresa] částky 438 515 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 184/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 6 Cmo 401/2014-182, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.)

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. 59 Cm 184/2013-118, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 438 515 Kč s příslušenstvím, vyjma úroků z prodlení za období od 28. července 2009 do 10. srpna 2009 (v této části žalobu zamítl), a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 6 Cmo 401/2014-182, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř..

Dovolatelka v dovolání uvedla, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nikde v dovolání neuvádí, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, a to ani odkazem na spisovou značku konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani odkazem na právní závěry judikatury Nejvyššího soudu bez uvedení konkrétních spisových značek (i takové vymezení přípustnosti by obstálo, a to ve světle judikatury Ústavního soudu, konkrétně nálezu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14). Dovolatelka však na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nijak nepoukázala, pouze vyvracela právní posouzení věci odvolacím soudem vlastní argumentací.

Nejvyšší soud se k otázce vymezení přípustnosti dovolání vyjádřil ve své rozhodovací praxi již několikrát. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Ani dovolatelčina námitka procesních vad nemůže založit přípustnost dovolání. Jak Nejvyšší soud konstantně judikuje (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2016, sp. zn. 23 Cdo 4550/2015), přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Případné konkrétní vady řízení nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. a dovolací soud k nim přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, jestliže dovolání shledá přípustným.

Ostatní námitky dovolatelky se týkaly skutkových závěrů. Dovolacímu soudu však nepřísluší přezkoumávat napadené rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, a proto se těmito námitkami dovolatelky nemohl zabývat.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. srpna 2016 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací