Plný text
23 Cdo 1600/2026-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce R. G., zastoupeného Mgr. Ing. Jakubem Zubáněm, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované J. M., zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení 464 782 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 357/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2019, č. j. 11 Co 169/2019-148, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2019, č. j. 85 C 357/2017-82, uložil žalované zaplatit žalobci 231 000 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 95 125 Kč, smluvní pokuty ve výši 138 657 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč za každý započatý měsíc nehrazené splátky až do úplného zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl, že žádný z účastníků ani Česká republika nemají právo na náhradu nákladů řízení (výroky pod bodem III a IV).
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I (výrok I), změnil jej ve výroku pod bodem II ohledně částky 95 125 Kč tak, že žalované uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobci (výrok II), rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci (výroky III a IV), zastavil řízení o návrhu žalobce na částečné osvobození od soudních poplatků (výrok V) a rozhodl o nepřipuštění změny žaloby obsažené v odvolání žalobce (výrok VI).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Poté, co pominuly důvody pro přerušení dovolacího řízení spojené s rozhodnutím o úpadku žalované a v návaznosti na osvobození žalované od placení dosud neuspokojených pohledávek insolvenčním soudem po splnění oddlužení žalovanou plněním splátkového kalendáře, žalovaná podáním ze dne 3. 6. 2026 vzala dovolání v plném rozsahu zpět. Zároveň uvedla, že souhlasí se zpětvzetím žaloby, které učinil žalobce podáním ze dne 20. 5. 2026, i s tím, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
6. Vzhledem k tomu, že žalovaná vzala dovolání zcela zpět, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle § 243c odst. 3 věty druhé o. s. ř.
7. Nejvyšší soud nerozhodoval o zpětvzetí žaloby žalobcem, neboť podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (mimo jiné) ustanovení § 96 o. s. ř. o zpětvzetí žaloby. Jestliže je přesto takový procesní úkon za dovolacího řízení učiněn, nelze k němu přihlédnout, neboť to zákon výslovně vylučuje (srov. § 41a odst. 3 o. s. ř.).
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2026
Mgr. Jiří Němec předseda senátu