Plný text
23 Cdo 1616/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Edoco s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo [IČO], zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému M. D., zastoupenému JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o zaplacení 836 249 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 59 Cm 214/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č.j. 6 Cmo 435/2012-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č.j. 6 Cmo 435/2012-164, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 854/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 29, pod označením C 2546, v němž Nejvyšší soud judikoval, že dvouměsíční lhůta pro podání dovolání je v souladu s § 240 odst. 1 o. s. ř. počítána od doručení rozhodnutí odvolacího soudu). Není důvod, aby bylo rozhodováno v dané věci jinak. Pro počátek běhu dovolací lhůty je rozhodující den doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku, který dovolání podává (srov. též Komentář k Občanskému soudnímu řádu II, L. Drápal, J. Bureš a kolektiv, vydaný C. H. BECK r. 2009, str. 1908).
Bylo-li usnesení odvolacího soudu doručeno dovolatelce fikcí dne 3. 8. 2012, uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání podle § 57 odst. 2 o. s. ř. dne 3. 10. 2012, jestliže podle uvedeného zákonného ustanovení se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Namítá-li dovolatelka, že do 8. 8. 2012 byla její datová schránka nefunkční, pak takové skutkové zjištění nalézací soudy neučinily. K právnímu závěru o opožděném podání dovolání dospěly na základě zjištění, že dovolatelce bylo usnesení odvolacího soudu dodáno do datové schránky dne 24. 7. 2012, kdy byla datová schránka dovolatelce již zpřístupněna, přičemž dovolatelka se poprvé do datové schránky přihlásila až 8. 8. 2012.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu