Plný text
23 Cdo 1740/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyň a) BONGRAIN S.A., se sídlem Viroflay, 42 rue Rieussec, Francouzská republika a b) TPK, spol. s r.o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupených JUDr. Karlem Čermákem, advokátem, se sídlem v [adresa] proti žalované BEL Sýry Česko a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v [adresa] proti porušování ochranných známek a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 231/2006, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2013, č. j. 4 Cmo 458/2012-327, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením, v pořadí druhým, ze dne 19. září 2012, č. j. 41 Cm 231/2006-267, připustil přistoupení společnosti TPK, spol. s r.o., Velkomoravská 2714, Hodonín, IČ [IČO], do řízení na stranu žalobce.
K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b), c) a § 239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody s odkazem na § 241a o. s. ř. s tím, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Pro dovolací řízení v této věci je pak rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (účinném od 1. ledna 2013), což se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolatelka zjevně zakládá přípustnost dovolání na textu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (od 1. ledna 2013 se ustanovení § 237 a § 239 o. s. ř. nečlení na odstavce a písmena). Zjevně i proto dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatelka uvedla v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Vymezení důvodu přípustnosti dovolání provedené v dané věci dovolatelkou přitom požadavku plynoucímu z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. zjevně nevyhovuje.
Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2013
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu