Plný text
23 Cdo 1955/2026-904
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Soleggiato s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Annou Podanou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované BRAMAL PROJECT s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská 634, o zaplacení 5 553 712,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 50/2025, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, č. j. 72 Co 87/2026-831, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2026, č. j. 72 Co 87/2026-831, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. 2. 2026, č. j. 28 C 50/2025-776, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá zaplacení částky 5 553 712,99 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že Ing. Arch. P. M. s žalovanou uzavřel smlouvu o dílo, na jejímž základě pro žalovanou zhotovil projektovou dokumentaci pro investiční akci „Dům U sv. Václava“ a vykonával činnost spočívající v zajištění pravomocného územního rozhodnutí, stavebního povolení a všech souvisejících potřebných dokladů pro uvedenou investiční akci (viz žalobní tvrzení na č. l. 2 verte a č. l. 10 spisu). Ing. arch. P. M. (se sídlem [adresa] Slovenská republika, identifikační číslo osoby [IČO]) jako dosavadní žalobce podáním ze dne 28. 1. 2026 (došlým soudu dne 4. 2. 2026) navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila (shora uvedená) nová žalobkyně. Dosavadní žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že s novou žalobkyní dne 28. 1. 2026 uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto soudního řízení; nová žalobkyně se vstupem do řízení vyjádřila souhlas.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 28 C 50/2025-776, připustil, aby na místo dosavadního žalobce Ing. arch. P. M. do řízení vstoupila společnost Soleggiato s.r.o.
3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dosavadní žalobce prokázal, že po zahájení řízení nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, které je předmětem tohoto řízení, přičemž nabyvatelka tohoto práva (nová žalobkyně) se svým vstupem do řízení vyjádřila souhlas. Soud prvního stupně proto z uvedených důvodů návrhu dosavadního žalobce vyhověl.
4. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
5. Odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže shledal, že smlouva o postoupení pohledávky je právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, přičemž dosavadní žalobce doložil, že tato právní skutečnost nastala. Byly splněny i další předpoklady ustanovení § 107a o. s. ř., neboť k postoupení pohledávky došlo teprve v průběhu řízení před soudem a nová žalobkyně se vstupem do řízení souhlasila. Odvolací soud naopak nepřisvědčil námitkám žalované, že dosavadní žalobce jednal s úmyslem zneužít institut procesního nástupnictví. Odvolací soud zohlednil, že řízení je teprve na samotném počátku, a nelze proto činit jakékoliv závěry o výsledku sporu. Nelze tak ani dovodit žalovanou tvrzený zřejmý neúspěch žalobce ve sporu, natož s tím spojenou povinnost žalobce hradit žalované náklady řízení. Podle odvolacího soudu skutečnosti předkládané žalovanou na podporu jejího názoru o zjevné nedobytnosti pohledávky na náhradu nákladů řízení nedostačují pro zamítnutí návrhu dosavadního žalobce pro zneužití procesních práv. Odvolací soud dodal, že nová žalobkyně je společností založenou v roce 2019 podle českého práva, se sídlem v České republice, není v insolvenci a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by čelila exekucím. Z výkazů zisku a ztrát za roky 2023, 2024 a 2025 lze dovodit, že se jedná o podnikatelsky aktivní společnost. Závěr o zjevné nedobytnosti případné budoucí pohledávky na náhradu nákladů řízení pak podle odvolacího soudu nelze vyvozovat ani z toho, že jednatelem a jediným společníkem nové žalobkyně je osoba cizí státní příslušnosti, jakož ani ze skutečnosti, že nová žalobkyně má virtuální sídlo. Za zcela nerelevantní odvolací soud považoval argumentaci žalované týkající se postupu dosavadního žalobce při podání žádosti o osvobození od soudního poplatku a jeho neúspěchu v tomto směru. Konečně pak podle odvolacího soudu nelze účelovost postupu dosavadního žalobce vyvodit z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky, přičemž závěry učiněné v tomto ohledu žalovanou soud označil za spekulativní a blíže nepodložené. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, za jakých okolností lze návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. považovat za zneužití procesního práva ve smyslu § 2 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
7. Podle žalované odvolací soud dostatečně nepřihlédl k dosavadnímu průběhu řízení, jelikož dne 27. 11. 2025 proběhlo ve věci první jednání, na němž byly provedeny stranami navržené listinné důkazy a vyslechnuti svědci. V závěru prvního jednání vyzval soud dosavadního žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučil jej, že nesplnění výzvy bude mít za následek jeho procesní neúspěch ve věci. Odvolací soud rovněž podle žalované řádně nehodnotil časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na vstup procesního nástupce do řízení a termínem odročeného jednání: smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dne 28. 1. 2026 a návrh podle § 107a o. s. ř. dosavadní žalobce podal u soudu dne 4. 2. 2026. Podle žalované tak učinil proto, aby docílil odročení jednání nařízeného na 12. 2. 2026, na jehož konání se strany řízení i soud shodly již na prvním jednání dne 27. 11. 2025. Odvolací soud dále podle žalované nezohlednil obsah smlouvy o postoupení pohledávky, ani angažování stejného právního zástupce za účelem zastoupení nové žalobkyně v dalším řízení. K tomu žalovaná uvedla, že postoupení pohledávky postrádá jakýkoliv hospodářský důvod: ze smlouvy není patrná výše úplaty za postoupení pohledávky svědčící o reálném ekonomickém významu postupní smlouvy. Skutečnost, že nová žalobkyně je zastoupena stejným právním zástupcem jako dosavadní žalobce, přitom podle žalované svědčí o možném propojení uvedených osob.
8. Žalovaná dále odvolacímu soudu vytkla, že se řádně nezabýval předchozím postupem dosavadního žalobce v průběhu řízení. Poukázala na jeho předchozí postup při podání žádosti o osvobození od soudního poplatku, kdy dosavadní žalobce předložil neúplné prohlášení o svých majetkových poměrech. Konečně podle žalované odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem týkajícím se ekonomického stavu nové žalobkyně a k její obtížně ověřitelné bonitě, neboť odvolacím soudem konstatované skutečnosti podle žalované nic nevypovídají o skutečném ekonomickém stavu nové žalobkyně. Z listin založených v obchodním rejstříku naopak podle žalované vyplývá, že nová žalobkyně poslední dva roky hospodaří ve ztrátě, která se zvyšuje, a tak je patrné, že případnou pohledávku žalované na náhradu nákladů řízení nová žalobkyně nebude schopna uspokojit.
9. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Ve společném vyjádření k dovolání nová žalobkyně a dosavadní žalobce zpochybnili jednotlivé dovolací námitky žalované, označili dovolání za nepřípustné a zjevně nedůvodné a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal dosavadnímu žalobci i nové žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
12. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, za jakých okolností lze návrh na procesní nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. považovat za zneužívající procesní úkon, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Dovolání je důvodné.
Rozhodná právní úprava
17. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
18. Podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec první). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec druhý).
Ke zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř.
19. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že soud v občanském soudním řízení může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 46/2012“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 23 Cdo 297/2021, ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 653/2020, a ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1655/2023). V ústavní rovině přijal obdobný závěr také Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí též posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
20. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k zamítnutí návrhu žalobce na postup podle § 107a o. s. ř. nepostačuje, neboť nejistota soudu o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr, zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je či není zneužití procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2053/2023, ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2366/2024, či ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 23 Cdo 2960/2025).
21. Jistota o naplnění předpokladů pro závěr o zneužití práva účastníka podat návrh na vstup právního nástupce do řízení, které má vést k tomu, aby se pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala reálně nevymahatelnou, nemůže být naprostá v tom smyslu, že by bylo možné zcela vyloučit, že během řízení nevyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit, se v budoucnu stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že takový postup je zneužitím práva účastníka, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., je proto třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu (srov. již citované usnesení R 46/2012, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2851/2019, ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2820/2023, a ze dne 30. 10. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2586/2025).
22. V usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, Nejvyšší soud shrnul dosavadní vývoj své judikatury, z níž vyplývá, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř., dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015, a ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2366/2024).
Posouzení v poměrech projednávané věci
23. V projednávané věci se odvolací soud otázkou, zda lze návrh dosavadního žalobce na procesní nástupnictví na jeho straně považovat za zneužití procesní úpravy ve smyslu § 2 o. s. ř., sice zabýval, nicméně ve svém rozhodnutí zohlednil toliko to, že řízení je teprve na samotném počátku, pročež nelze činit jakékoliv závěry o jeho výsledku. Jeho další úvaha se omezila pouze na konstatování, že žalobkyně je společností se sídlem v České republice, založenou v roce 2019 podle českého práva, není v insolvenci či exekuci a je podnikatelsky aktivní, přičemž cizí státní příslušnost jednatele a jediného společníka či virtuální sídlo společnosti nesvědčí o nedobytnosti případné pohledávky žalované (srov. body 16 a 17 odůvodnění napadeného usnesení).
24. Odvolací soud však ve svém rozhodnutí nehodnotil další podstatná kritéria vymezená shora odkazovanou judikaturou, která je při posuzování návrhu podle § 107a o. s. ř. nutno zohlednit, a to z úřední povinnosti (viz např. shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018). Odvolací soud tak především nepřihlédl k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání, a nehodnotil je v souvislosti s výsledky prvního jednání konaného dne 27. 11. 2025. Na tomto jednání došlo k provedení značného množství stranami navržených důkazů; následně byla dosavadnímu žalobci soudem dána výzva podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy, a byl poučen, že při nesplnění výzvy mu hrozí neúspěch ve sporu. Tato skutečnost může svědčit o potenciálně hrozícím procesním neúspěchu na straně žalobce (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně na č. l. 201 až 212 verte spisu). Odvolací soud dále v rozporu s citovanou judikaturou nepřihlédl ani k předchozímu postupu dosavadního žalobce v průběhu řízení, jestliže nehodnotil, že dosavadní žalobce při podání žádosti o osvobození od soudního poplatku soudu předložil prohlášení o majetkových a výdělečných poměrech, které se ukázalo jako neúplné, resp. nepravdivé, jak ostatně konstatoval soud prvního stupně i odvolací soud (viz usnesení na č. l. 29 a násl. a č. l. 39 a násl. spisu). Uvedená skutečnost svědčí o předchozím nepoctivém postupu dosavadního žalobce v řízení. Konečně se odvolací soud dostatečně nezabýval okolnostmi týkajícími se bonity nové žalobkyně jako postupníka. Pouhé obecné konstatování odvolacího soudu, že společnost je podnikatelsky aktivní, o bonitě nové žalobkyně samo o sobě nesvědčí.
25. Jestliže se odvolací soud hodnocením návrhu dosavadního žalobce podle § 107a o. s. ř. nezabýval z výše uvedených hledisek, je jím provedené právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.
26. Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. také usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
27. Soudy nižších stupňů jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí.
28. O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu