Plný text
23 Cdo 2218/2026-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. B., proti žalovaným 1) M. V., zastoupenému Mgr. Jiřím Reisnerem, advokátem, se sídlem [adresa] 2) Okresnímu soudu v Klatovech, se sídlem [adresa] 3) Krajskému soudu v Plzni, se sídlem [adresa] 4) Vrchnímu soudu v Praze, se sídlem v [adresa] 5) Nejvyššímu soudu, se sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 29/2026, o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2026, č. j. 61 Co 135/2026-65, takto:
I. Řízení o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 6. 2026, č. j. 61 Co 135/2026-65, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o „odvolání“.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 9. 6. 2026, č. j. 10 C 29/2026-44, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2026, č. j. 10 C 29/2026-51, rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok pod bodem I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 14 690 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) až 5) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem III). Takto soud prvního stupně rozhodl pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu žalobkyní v určené lhůtě.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III potvrdil (výrok I), ve výroku pod bodem II je změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 7 345 Kč (výrok II), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 945 Kč (výrok III), a rozhodl, že mezi žalobkyní a zbývajícími žalovanými žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně opravný prostředek výslovně označený jako „odvolání“, který lze za odvolání považovat rovněž po stránce obsahové. Podání je adresováno soudu odvolacímu a obsahuje výlučně námitky vůči správnosti napadeného rozhodnutí, aniž by z jeho obsahu bylo lze, byť implicitně, dovodit alespoň některé náležitosti dovolání (vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, dovolacího důvodu či dovolacího návrhu). Nadto je z úřední činnosti soudu známo, že žalobkyně v minulosti již opakovaně podávala dovolání, existence takového mimořádného opravného prostředku proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího si tedy je vědoma a o možnosti podání dovolání byla též řádně poučena v napadeném usnesení. Žalobkyně dále doplnila své podání dalším podáním datovaným dne 15. 9. 2026, v němž podrobně popsala důvody podání své žaloby.
4. Podle ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
5. Podle ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
6. Podle ustanovení § 10a o. s. ř. o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
7. Podle ustanovení § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
8. Odvolání není opravným prostředkem, kterým by bylo možno brojit proti rozhodnutí krajského soudu (srov. § 201 o. s. ř.), jenž je soudem odvolacím (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud, kterému bylo odvolání žalobkyně k rozhodnutí předloženo, pak může být pouze soudem dovolacím (§ 10a o. s. ř.), případně soudem prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.). To ostatně koresponduje i s vymezením soudní soustavy v čl. 91 Ústavy. Občanský soudní řád současně ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího.
9. Podala-li tedy žalobkyně v předmětné věci odvolání směřující proti usnesení krajského soudu, jenž rozhodoval jako soud odvolací, je pro navazující odvolací řízení dán nedostatek funkční příslušnosti soudu, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 2042/2005, ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1411/2015, či ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3429/2016), pro který nelze postupovat jinak než takové řízení zastavit.
10. Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 2026, č. j. 61 Co 135/2026-65, rozhodne o zastavení řízení o „odvolání“ podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99). Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání“ žalobkyně zastavil pro neodstranitelný nedostatek procesních podmínek (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
11. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že formální označení soudců různých stupňů soudů včetně Nejvyššího soudu jako soudců působících v rámci žalovaných soudů samo o sobě nezakládá skutečnost, že by měly být také považováni za účastníky řízení, ani důvod jejich vyloučení z projednání a rozhodnutí věci. Je-li takové označení učiněné žalobkyní zjevně bez věcné souvislosti s uplatněným nárokem a slouží-li pouze k vytvoření situace, v níž by žádný ze soudců těchto žalovaných soudů nemohl ve věci rozhodovat, jde o zneužití procesních práv nepožívající právní ochrany. K takovému obstrukčnímu postupu, jehož účelem je znemožnit výkon soudní moci, proto nelze přihlížet a z takového samotného formálního označení soudců (i Nejvyššího soudu) nelze dovozovat jejich podjatost ani překážku jejich rozhodování v této věci.
12. O náhradě nákladů tohoto řízení o „odvolání“ bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, avšak dalším účastníkům v tomto řízení o „odvolání“ podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2026
Mgr. Jiří Němecpředseda senátu