23 Cdo 2336/2018

Plný text

23 Cdo 2336/2018-408

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce A. K., se sídlem v [adresa] sídlem [adresa] PSČ 400 01, IČO [IČO], zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 405 01, proti žalovanému V. M., Ú. n. L., zastoupenému Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 155 00, o zaplacení částky 1 310 000 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 7 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 200/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, t a k t o :

Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. prosince 2015, č. j. 24 Cm 200/2013-193, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovaným v této věci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. prosince 2015, č. j. 24 Cm 200/2013-193, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 562 033 Kč s úrokem z prodlení 7,5 % p. a. od 7. října 2013 do zaplacení a částku 7 000 EUR s úrokem z prodlení 7,5 % p. a. od 7. října 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 747 967 Kč s příslušenstvím a v části, v níž se domáhal zaplacení úroku z prodlení 7,5 % p. a. z částky 562 033 Kč a 7 000 EUR od 11. prosince 2012 do 6. října 2013 (výrok pod bodem II), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení 0,25 % p. a. z částky 1 310 000 Kč a 7 000 EUR od 11. prosince 2012 do zaplacení (výrok pod bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem IV).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017–369, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a IV (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž mimo jiné navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku s odůvodněním, že exekuční vymáhání stanovené povinnosti by znamenalo velmi invazivní zásah do majetkových poměrů žalovaného a tedy jeho závažnou újmu. Žalovaný zdůraznil, že pozdější případný výkon rozhodnutí není ohrožen, neboť nakládání s majetkem žalovaného je zakázáno předběžným opatřením prvoinstančního soudu.

Podle ustanovení § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.)) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí nebo exekucí by mohla být dovolateli způsobena závažná újma. Vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně proto odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 8. 2018

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu

Plný text

23 Cdo 2336/2018-415

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. K. H. ve věci žalobce A. K., se sídlem XY, IČO XY, insolvenčního správce dlužníka XY, zastoupeného Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 405 02, proti žalovanému V. M., nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 155 00, o zaplacení částky 1 310 000 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 7 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 200/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2018, č. j. 4 Cmo 54/2017-369, t a k t o :

Věc se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.

Odůvodnění:

V dovolacím řízení v této věci má být posouzena otázka důvodnosti kompenzační námitky vznesené po koncentraci řízení, konkrétně otázka, zda (popřípadě za splnění jakých předpokladů) může soud v případě, že žalovaný poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., učinil právní úkon směřující k započtení, přihlédnout k samotné existenci vzájemné pohledávky, která vznikla a stala se splatnou před koncentrací řízení, a k označeným důkazům, nebyla-li existence této pohledávky tvrzena a důkazy k ní navrženy již před koncentrací.

Tříčlenný senát číslo 23 při posuzování této otázky zjistil, že tato otázka je řešena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu rozdílně (srov. např. rozsudek ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015, usnesení ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2783/2016, a usnesení ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2795/2017, které jsou v rozporu se závěry obsaženými v rozsudcích ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4233/2010, a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 23 Cdo 371/2014, a usnesení ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 501/2014, a ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2783/2016).

Vzhledem k uvedenému rozhodl senát číslo 23 o postoupení věci (podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů), k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu