Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

23 Cdo 2346/2015

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 25. 8. 2015Zpravodaj: JUDr. Zdeňka DeseECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2346.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Zdeňka Dese (předseda), JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

23 Cdo 2346/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. I. H., se sídlem [adresa] PSČ 741 01, správkyně konkursní podstaty úpadkyně K. D., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 741 01, proti žalované eD´system Czech, a.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 702 00, o zaplacení částky 1 144 224 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 174/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2014, č. j. 7 Cmo 382/2012-152, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2014, č. j. 7 Cmo 382/2012-152, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (jehož rozhodné znění, do 31. prosince 2013, se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále opět jen „o. s. ř.“).

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka považuje napadené usnesení odvolacího soudu za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), zejména s jeho rozhodnutím ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, a s rozhodnutím ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však není v rozporu ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 (na právní závěr o podmínkách doručení projevu vůle jakožto předpokladu účinnosti právního úkonu nemá vliv, že v odkazovaném rozhodnutí byl doručován jiný projev vůle, než v posuzované věci), ani s rozhodnutím ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003 (v tomto případě odvolací soud otázky řešené v tomto rozhodnutí vůbec neposuzoval). Jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, dovolatelka nespecifikuje.

Jestliže dovolatelka namítá nesprávnost skutkových zjištění či vady řízení, nejedná se o přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ani tyto námitky tedy nevyvolávají přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2015

JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací