Plný text
23 Cdo 2535/2024-377
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně TRISOL farm s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované TRISOL s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o zaplacení částky 6.079.498 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 64/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2022, č. j. 13 Co 361/2018-319, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 41 C 64/2017-142, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.079.498 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 1. 2022, č. j. 13 Co 361/2018-319, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 1.721.777 Kč s příslušenstvím (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý, třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud rozhodoval poté, co dovolací soud rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, uveřejněným pod číslem 69/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, č. j. 13 Co 361/2018-194, ve znění opravných usnesení ze dnů 24. 5. 2019, č. j. 13 Co 361/2018-199, 4. 6. 2019, č. j. 13 Co 361/2018-203, 10. 6. 2019, č. j. 13 Co 361/2018-206, v té části prvního výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změněn tak, že se žaloba zamítá co do částky 1.721.777 Kč s příslušenstvím, a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že v této části předmětu řízení žalobě zcela vyhoví.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) při zkoumání podmínek řízení (§ 243b ve spojení s § 103 o. s. ř.) zjistil z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 228982, že žalovaná byla dne 16. 9. 2024 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Výmazem z obchodního rejstříku žalovaná zanikla (srov. § 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v důsledku čehož ztratila způsobilost být účastníkem řízení (srov. § 19 o. s. ř.).
Jestliže žalovaná zanikla v průběhu dovolacího řízení bez právního nástupce [není tu subjekt, který by vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě který by převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde (srov. § 107 odst. 3 o. s. ř.)], pak povaha věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno (srov. § 243b ve spojení s § 107 odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení § 243b ve spojení s § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu