Plný text
23 Cdo 2825/2025-252
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Stavební firma Malina s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným 1. A. K. a 2. M. N., oběma zastoupeným JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 345.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 120/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2025, č. j. 47 Co 12/2025-217, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2025, č. j. 47 Co 12/2025-217, v části výroku I, jíž se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II–IV, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 10. 2024, č. j. 14 C 120/2022-175, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 345.000 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, na kterou má dle svého tvrzení nárok na základě smlouvy o dílo na výrobu a montáž oken.
2. Okresní soud v Trutnově (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 14 C 120/2022-175, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. 14 C 120/2022-178, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) rozhodnutím označeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil pouze tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 46.574 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý až čtvrtý výrok).
4. Soudy vyšly z toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výroba a montáž špaletových a jednoduchých oken včetně demontáže stávajících špaletových oken. Žalobkyně po uhrazení první sjednané zálohy započala s prováděním díla. K převzetí nedokončeného díla žalovanými nedošlo. Následně účastníci komunikovali o vzájemných požadavcích: žalobkyně trvala na úhradě druhé zálohové faktury na částku 345.000 Kč, žalovaní na nápravě nedostatků a dokončení díla. Po podání žaloby o zaplacení druhé zálohy vyzvali žalovaní žalobkyni k řádnému provádění a dokončení díla, k čemuž jí poskytli lhůtu 30 dnů s upozorněním, že jinak od smlouvy odstoupí. Jelikož žalobkyně nereagovala, žalovaní od smlouvy odstoupili dopisem ze dne 5. 10. 2022.
5. Odvolací soud odstoupení od smlouvy posoudil podle § 2593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Odvolací soud přitom vyšel ze závěru znalce, který konstatoval následující soubor zjištění: 1) montáž všech oken nebyla provedena odborně správně, jelikož nebylo zednicky vyrovnáno ostění, kvalita provedení neodpovídá požadavkům platné ČSN 74 6077 „Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování“; 2) bez provedení vnějšího a vnitřního uzávěru připojovací spáry by u dvojitých špaletových oken pravděpodobně nevznikly žádné problémy, ale u jednoduchých oken by mohly nastat problémy s kondenzací vodní páry v připojovací spáře; 3) vady montáže jsou odstranitelné, náklady na odstranění budou činit cca 110.000 Kč bez DPH; 4) znalec souhlasil s odborným stanoviskem M. D. opatřeným žalovanými mimo řízení; 5) kotvení oken se musí posuzovat bez ohledu na navazující konstrukce stavby; vnější a vnitřní uzávěr spáry je normou vyžadován bez ohledu na stav zdiva; analýza umístění či neumístění uzávěru připojovací spáry do domu nebyla provedena tepelně technickým výpočtem; 6) bez podkladů nelze při hodnocení vad zohlednit budoucí zateplení budovy kontaktním zateplovacím systémem, dům dosud není tepelně komplexně řešen; 7) okna byla dodána v dobré kvalitě; 8) žalobkyně opravila „co mohla“ – skleněné výplně ušpiněné od silikonu očistila, opravila kličku, okenní rámy poničené kotvením turbo šroubů zbrousila, zatmelila a zatřela lakem – taková oprava je možná; 9) u jednoduchých oken nutno udělat uzávěry spár bezprostředně po montáži; 10) kvůli nesrovnanému ostění je komplikované doplnění tmelu nebo těsnicí pásky. Na základě těchto závěrů znalce odvolací soud shledal odstoupení žalovaných důvodné pro nikoli řádný způsob provádění díla. Odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti dle odvolacího soudu nepodléhají hodnocení soudu. Není proto významné, že znalec při nich vyšel z nezávazné technické normy ČSN 74 6077, jejímž je spoluautorem. Žalobkyně k úplnému odstranění vad nepřistoupila. Při provádění díla přitom mohla postupovat samostatně bez ohledu na příkazy žalovaných ohledně způsobu provádění díla (§ 2592 o. z.). Za této situace by postup žalobkyně nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy (§ 2002 odst. 1 o. z.), neboť kromě opravy prasklin u turbo šroubů a kliček a odstranění tmelu z oken je žalobkyně přesvědčena, že dílo prováděla řádným způsobem – v souladu se smlouvou a s obvyklou praxí. Žalovaní v podstatě požadovali nová okna stejných rozměrů a totožného vzhledu jako okna stávající bez zásahů do stavební konstrukce domu. Zednické práce při úpravě ostění oken (stavebních otvorů) předmětem smlouvy nebyly (patrně je měl provádět na pokyn žalobkyně otec žalované). Projektová dokumentace neexistovala. Žalobkyně v řízení neprokázala, že u všech oken nezbytnou úpravu před montáží dala provést, popř. že žalované (spotřebitele) upozornila na nevhodnost jejich pokynu osazovat okna i do neupraveného ostění, a že důslednou tepelnou izolaci a vzduchotěsné a vodotěsné uzavření oken budou muset zajistit následnými stavebními pracemi. Následně odvolací soud posoudil otázku vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 2999 o. z.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to co do části výroku I, jíž odvolací soud potvrdil prvostupňové rozhodnutí, a do souvisejících výroků II a III o nákladech řízení podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v daném případě a souvislostech v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně byla odvolacím soudem řešena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
7. Dle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na dosud neřešeném právním posouzení těchto otázek hmotného práva:
a) „Zda samotné provedení montáže při provádění díla, které není v souladu s technickou normou, může být samo o sobě považováno za vadu díla vedoucí nepochybně k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2593 o. z. ve spojení s § 2002 o. z.“
b) „Zda může být za vadu díla vedoucí nepochybně k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2593 o. z. ve spojení s § 2002 o. z. považován nesoulad s technickou normou v případě, kdy se neprojevily žádné negativní vlastnosti díla a dle závěrů znalce není ani jisté, že se v budoucnu projeví.“
c) „Zda vada způsobená zhotovitelem při provádění díla, která dle závěrů znalce v budoucnu může ‚pouze‘ snížit životnost díla, je vadou vedoucí nepochybně k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2593 o. z. ve spojení s § 2002 o. z.“
8. Napadené rozhodnutí dle dovolatelky dále závisí na právním posouzení otázky procesního práva, při níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: d) „Zda může soud v odvolacím řízení bez provedení dalšího doplňujícího dokazování vycházet ze závěrů znalce jmenovaného pro znaleckou činnost v jiném oboru a odvětví, než která je předmětem znaleckého zkoumání, když pochybnosti o přesnosti těchto znaleckých závěrů v posudku vysloví i sám soudní znalec a tyto nejasnosti se nepodaří objasnit ani provedením výslechu soudního znalce.“ 9. Dle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí též na právním posouzení otázek hmotného práva, „při nichž se odvolací soud přinejmenším v obecné rovině odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tj. od rozhodnutí 23 Cdo 2925/2021 a 28 Cdo 1060/2017, a tyto otázky dále dosud nebyly ze strany dovolacího soudu blíže řešeny“: e) „Jaké jsou mantinely pro povinnost soudu zkoumat využitelnost provedeného plnění objednatelem při vypořádání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2999 odst. 2 o. z. ze smlouvy o dílo zaniklé odstoupením?“
f) „Mohou být za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla při stanovení výše peněžité náhrady dle § 2999 odst. 2 o. z. považovány náklady, které od počátku smluvního vztahu neměly být prováděny zhotovitelem a způsobem provádění díla zhotovitelem nebyl nijak ovlivněn jejich rozsah nebo jejich výše?“
g) „Je možné za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla při stanovení výše peněžité náhrady dle § 2999 odst. 2 o. z. považovat náklady na stavební úpravy části díla za situace, kdy není pravděpodobné, že by předchozí provedení montáže zhotovitelem v rozporu s technickou normou mělo vliv na vzhled nebo funkci díla jako takového?“
10. V otázkách shora označených písm. a) až c) dovolatelka namítá, že závěr odvolacího soudu o tom, že dílo nebylo před dokončením ze strany dovolatelky prováděno řádným způsobem a její postup by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy, nemá oporu v provedeném dokazování a zároveň není odvolacím soudem blíže odůvodněn ve vztahu k závěrům učiněným soudním znalcem, ačkoliv zjevně na závěrech znalce odvolací soud posoudil odstoupení ze strany žalovaných jako platné a v souladu s § 2593 o. z. Znalec uvedl, že provedení díla není v souladu s normou ČSN, přičemž technická norma jako taková však není právně závazná a její závaznost nebyla sjednána ani v rámci smlouvy mezi účastníky řízení. Dle znalce by u dvojitých oken pravděpodobně nevznikly žádné problémy a u jednoduchých oken by mohly nastat problémy s kondenzací vodní páry v připojovací spáře. Byť tedy montáž nebyla provedena v souladu s nezávaznou technickou normou, nemusí se tato skutečnost v budoucnu nijak projevit a plnění tedy nebude vykazovat žádné vady, tedy předmět plnění bude mít i v budoucnu obvyklé vlastnosti a bude plnit účel sjednaný ve smlouvě. Znalec navíc připouští pouze teoretickou možnost snížení životnosti samotných oken po desítkách let, což je závěr ryze abstraktní. Dle názoru dovolatelky jsou úvahy soudu zjevně nepřiměřené k tomu, co znalec uvedl ve svém posudku a jeho doplňující výpovědi. Odvolací soud navíc vůbec neprovedl dokazování ve vztahu k tomu, zda by postup žalobkyně nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy. Naopak z výpovědi jednatele žalobkyně, jako odborníka dlouhodobě působícího v oboru výroby a montáže dřevěných oken, a to zejména pro rekonstrukce starších budov včetně památkově chráněných budov, vyplynulo, že stejným způsobem provádí montáže oken již desítky let a za celou dobu se nesetkal s žádnou reklamací ve smyslu závěrů soudního znalce a že tento postup považuje za správný. Na základě výše uvedeného tedy nemohla být naplněna podmínka definice podstatného porušení smlouvy, že by žalobkyně „věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není“.
11. V otázkách shora označených písm. d) až g) dovolatelka namítá nesprávný způsob určení a výpočtu bezdůvodného obohacení. Odvolací soud nesprávně vycházel ze znaleckého posudku znalce jmenovaného pro zcela jiný obor. Odvolací soud dále rezignoval na doplnění dokazování ohledně časové a finanční náročnosti prací potřebných pro uvedení díla do souladu s technickou normou. Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud učinil nesprávné závěry při posouzení využitelnosti díla nebo následků snížení majetkového prospěchu objednatelů.
12. Žalovaní se k podanému dovolání vyjádřili tak, že veškeré námitky dovolatelky jsou nedůvodné, a navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval přípustností dovolání.
14. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, zda a za jakých předpokladů je postup zhotovitele, který by vedl k vadnému plnění, postupem nepochybně vedoucím k podstatnému porušení smlouvy dle § 2593 o. z., a tedy důvodem pro odstoupení od smlouvy dle tohoto ustanovení. Tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je důvodné.
17. Podstata dovolacích námitek směřuje k otázce, kdy je postup zhotovitele, který by vedl k vadnému plnění, postupem nepochybně vedoucím k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu ustanovení § 2593 o. z.
Rozhodná právní úprava
18. Dle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není (odst. 1). Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu (odst. 2).
19. Dle § 2593 o. z. má objednatel právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.
20. Dle § 2615 odst. 1 o. z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě.
21. Právo objednatele odstoupit od smlouvy je tak dle právní úpravy v § 2593 o. z. vázáno na splnění předpokladů, že zhotovitel porušuje svoji povinnost při provádění díla a ani v přiměřené době po objednatelově požadavku nezajistil nápravu a nezačal provádět dílo řádným způsobem, přičemž postup zhotovitele by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy.
Úprava odstoupení podle § 2593 o. z. a její vztah k úpravě odstoupení podle § 2002 o. z.
22. V systematice občanského zákoníku představuje ustanovení § 2593 o. z. zvláštní případ odstoupení od smlouvy ve vztahu k obecné úpravě § 2002 odst. 2 o. z., se specificky zákonodárcem upravenými předpoklady aplikace tohoto obecného mechanismu.
23. Jde tedy o zvláštní případ odstoupení pro tzv. nepochybně hrozící podstatné porušení smlouvy v situaci probíhajícího provádění díla, doplněné o podmínku předchozí výzvy objednatele k nápravě a poskytnutí přiměřené doby k jejímu zjednání.
24. Podle důvodové zprávy k úpravě smlouvy o dílo v občanském zákoníku „proto, že je pravidlem, že zhotovitel při provádění díla příkazům objednatele nepodléhá, musí zákon vyhradit objednateli právo kontroly nad prováděním díla. I v tom směru se přejímá dosavadní pojetí občanského a obchodního zákoníku.“ (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb. k § 586, § 2586 až 2619.)
25. Předchozí úprava soukromého práva v ustanovení § 550 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „obch. zák.“), stanovovala, že objednatel byl oprávněn kontrolovat provádění díla. Zjistil-li objednatel, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, byl objednatel oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučinil ani v přiměřené lhůtě mu k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§ 345 odst. 2), byl objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy. V § 642 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“), bylo stanoveno, že objednatel byl oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.
26. Již ze samotné dikce současné úpravy § 2593 o. z. je zřejmé, že inspiračním zdrojem byl především právě § 550 obch. zák. Z uvedeného a z důvodové zprávy lze usuzovat, že zákonodárce zamýšlel i v nynějším občanském zákoníku koncepčně vycházet z úpravy v obchodním zákoníku.
27. Pro vznik odpovědnosti zhotovitele za vady díla je rozhodný zejména okamžik předání díla objednateli. V předchozí úpravě soukromého práva srov. § 554 obch. zák. Teprve je-li dílo předáno, lze hovořit o vzniku případných práv z odpovědnosti za vady, přičemž samotné předání je nutno odlišovat od splnění povinnosti dílo provést, k němuž dochází řádným ukončením díla a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném obchodním zákoníkem (srov. ustanovení § 554 odst. 1 větu první obch. zák.). Tomuto závěru odpovídá rovněž oprávnění objednatele založené ustanovením § 550 obch. zák., podle něhož je objednatel oprávněn kontrolovat provádění díla, a zjistí-li, že zhotovitel provádí dílo v rozporu se svými povinnostmi, je oprávněn dožadovat se toho, aby zhotovitel odstranil vady vzniklé vadným prováděním a dílo prováděl řádným způsobem. Jestliže zhotovitel díla tak neučiní ani v přiměřené lhůtě k tomu poskytnuté a postup zhotovitele by vedl nepochybně k podstatnému porušení smlouvy (§ 345 odst. 2), je objednatel oprávněn odstoupit od smlouvy. Tomuto závěru odpovídá rovněž oprávnění objednatele podle § 550 obch. zák. kontrolovat provádění díla a v případě neodstranění vad ani v přiměřené lhůtě od smlouvy odstoupit, jež předchází vzniku odpovědnosti za vady. Takové právo objednatele, tj. právo požadovat odstranění vad a řádný postup, pak není právem z odpovědnosti za vady, neboť v době jeho vzniku ještě nedošlo k předání díla.
28. Uvedené závěry se obdobně uplatní i v poměrech nynější právní úpravy. Lze souhlasit s argumentací literatury, že § 2593 o. z. dává objednateli možnost dožadovat se nápravy pochybení zhotovitele v době provádění díla, kdy dílo objednateli ještě nebylo předáno. Práva vyplývající z vad díla (tj. právo na odstranění vad, na slevu z ceny díla, případně i právo odstoupit od smlouvy v důsledku vad, které znamenají podstatné porušení smlouvy) má totiž objednatel až poté, co dílo převzal. Do té doby však může na svou obranu před porušováním povinností zhotovitelem využívat § 2593 o. z. (srov. například ČERNOHLÁVEK, J. Odstoupení od smlouvy o dílo ve stavebnictví – 1. část. Právní rozhledy 19/2021, s. 662 a násl.).
Význam ujednání stran o předmětu díla ve vztahu k jeho případné vadnosti
29. Zbývá posoudit, za jakých podmínek lze uzavřít, že by postup zhotovitele k vadnému plnění vedl. Dílo ve fázi jeho provádění ještě není vadné, závěr soudu o tom, že postup zhotovitele by k vadnému plnění vedl, musí být proto odůvodněn úvahou, v čem konkrétně by budoucí vady díla spočívaly, pokud by zhotovitel dál postupoval nesprávným způsobem. Tato úvaha musí být založena na srovnání sjednaného plnění s plněním, které by objednatel hypoteticky obdržel, pokud by neodstoupil od smlouvy (srov. v poměrech § 550 obch. zák. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 254/2021, dle něhož pro určení, zda způsob, kterým je dílo prováděno, není řádný a zda je zřejmé, že dílo bude mít vady, pokud nedojde k nápravě při jeho provádění, je podstatné zjištění, jakého výsledku mělo být smlouvou dosaženo).
30. Při výše uvedené úvaze se uplatní standardní pravidla pro posuzování vadnosti díla. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 692/2020, vyložil, že dílo má vadu, je-li zhotovitelem plněno něco odlišného, než plněno být mělo (srov. § 2615 odst. 1 o. z.). Ve vztahu k posuzování vadnosti zpracované urbanisticko-architektonické studie v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že je třeba vycházet i z toho, že vlastnosti dluhovaného plnění mohou být ve smyslu § 1914 odst. 1 o. z. stranami nejen výslovně vymíněny, ale mohou též vyplývat z obvyklého funkčního určení předmětu plnění, případně z účelu smlouvy, je-li stranám znám.
31. Strany smlouvy o dílo tak nejsou nuceny vlastnosti předmětu plnění vždy výslovně vymínit, ale mohou je sjednat i jen tím, že vycházejí z jeho zamýšlené funkce či účelu použití. Buď určité plnění sjednají s tím, že se k němu určitá funkce nebo účel váže obecně z povahy věci (a kdy konkludentně vycházejí z obvyklého způsobu užívání daného typu věci), anebo vymezí (nikoliv nutně výslovně) určitý specifický účel plnění, který se vztahuje jen k danému závazku (srov. shodně ŠILHÁN, J. In: HULMÁK, M. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání, 2014, s. 873, marg. č. 12).
32. Podle judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 692/2020) pro posouzení, zda dílo označené stranami smlouvy o dílo jako zpracování „urbanisticko-architektonické studie“ má splňovat (určité) vlastnosti vyplývající z požadavků stanovených právními předpisy veřejného práva o územním plánování a výstavbě, je tak třeba zohlednit, jaké vlastnosti díla si strany smlouvy vymínily, popř. jaké mají být obvyklé vlastnosti tohoto díla, aby bylo možné dílo použít podle smlouvy a podle stranám známého účelu smlouvy. Nezbytnou součástí takového posouzení proto bude rovněž výklad projevu vůle stran smlouvy o dílo o vlastnostech sjednaného díla a účelu smlouvy podle § 555 a násl. o. z.
33. Jakkoli se uvedené závěry judikatury v tam řešené věci vztahovaly na případy smluv na zhotovení urbanisticko-architektonické studie, uplatní se obecně při posuzování otázky, jakých parametrů má dle smlouvy o dílo výsledný předmět díla dosahovat. Uvedený závěr je přitom přenositelný bez ohledu na to, zda má sjednané dílo povahu činnosti s vyšší mírou tvůrčí volnosti (jako je zpracování studie), nebo činnosti podléhající objektivizovaným technickým parametrům (jako je provedení stavby); v obou případech jde vždy o zjištění obsahu smluvního závazku, tedy o otázku výkladu projevu vůle stran, nikoliv o otázku odlišnou podle typu díla. Pravidla zformulovaná výše se tak obdobně použijí i při posuzování otázky, zda je součástí sjednaných parametrů díla dodržení požadavků dle ČSN.
34. Ze zákonné úpravy přitom nevyplývá, že by se požadavky dle těchto technických norem stávaly „automaticky“ součástí stranami v rámci smluvní volnosti sjednaného předmětu díla. Rovněž v poměrech současné úpravy soukromého práva se tak uplatní závěr, který Nejvyšší soud učinil v poměrech obchodního zákoníku, že technické normy nejsou obecně závazné (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3071/2019). Pro posouzení, zda dílo má splňovat parametry požadované příslušnými normami ČSN, je tak třeba zohlednit, jaké vlastnosti díla si strany smlouvy vymínily, popř. jaké mají být obvyklé vlastnosti tohoto díla, aby bylo možné dílo použít podle smlouvy a podle stranám známého účelu smlouvy. Součástí tohoto posouzení přitom musí být aplikace standardních pravidel výkladu projevu vůle stran v souladu s § 555 a násl. o. z.
35. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí omezil na konstatování, že „se zřetelem k závěrům znalce je odstoupení žalovaných po právu, a to pro nikoli řádný způsob provádění díla. Odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti nepodléhají hodnocení soudu. Není proto významné, že znalec při nich vyšel z nezávazné technické normy, jejímž je spoluautorem.“
36. Odvolací soud se dosud nezabýval tím, zda a proč by dílo s takovými parametry bylo v nesouladu se stranami dohodnutým předmětem díla (parametry požadovanými stranami ve smlouvě), obvyklými vlastnostmi díla atd., a tedy proč by výsledné dílo bylo vadné. Právní posouzení odvolacího soudu je proto neúplné, tudíž nesprávné.
Postup zhotovitele vedoucí nepochybně k podstatnému porušení smlouvy
37. Hypotéza § 2593 o. z. právo na odstoupení od smlouvy dále podmiňuje tím, že postup zhotovitele by vedl k podstatnému porušení smlouvy. Zákon v poměrech závazkového vztahu jako celku rozlišuje dvojí režim porušení smlouvy – porušení podstatné a nepodstatné (srov. podrobněji v literatuře např. ŠILHÁN, J., SKOČOVSKÝ, D. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo (§ 1721–2188), 2. vydání, 2025, § 2002.).
38. Podle § 2002 odst. 1 věty druhé o. z. je podstatné takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Nejvyšší soud již v souvislosti s výkladem § 1977 o. z. uvedl, že podstatnost porušení smluvní povinnosti podle § 2002 odst. 1 věty druhé o. z. je kritériem časově vázaným k okamžiku uzavření smlouvy a spočívá v objektivizovaném subjektivním posouzení zájmu druhé strany z pozice prodlévajícího (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023).
39. Tento závěr se obdobně uplatní i při posuzování podstatnosti porušení smlouvy dle § 2593 o. z. Také zde se jedná o kritérium časově vázané k okamžiku uzavření smlouvy, spočívající v objektivizovaném posouzení zájmu druhé strany z pozice porušitele. Musí tedy jít v daném závazkovém vztahu o tak závažné případy, že by zhotoviteli porušujícímu smlouvu muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že za těchto podmínek by objednatel o smlouvu neměl vůbec zájem, pokud by takové porušení očekával. Vzhledem k obvyklému očekávání (v závislosti na povaze smluvních stran a na okolnostech daného případu) jde o taková porušení smluvních podmínek, která svou závažností implikují téměř jistou hypotetickou reakci spočívající v odmítnutí vstupu do smluvního vztahu vůbec (srov. obecně k výkladu § 2002 o. z. ŠILHÁN, SKOČOVSKÝ. Op. cit.).
40. Právo na odstoupení od smlouvy ustanovení § 2593 o. z. dále podmiňuje tím, že postup zhotovitele by k podstatnému porušení smlouvy vedl nepochybně. Požadavek nepochybnosti se zde nevztahuje k posouzení otázky, s jakou pravděpodobností by objednatel smlouvu neuzavřel, kdyby o jejím budoucím porušení věděl, nýbrž otázky, s jakou pravděpodobností by k podstatnému porušení smlouvy došlo, pokud by od ní objednatel neodstoupil.
41. Obdobně jako při výkladu § 2002 odst. 2 o. z., lze i u § 2593 o. z. vycházet z toho, že nepochybný předpoklad porušení smlouvy musí vyplynout z chování smluvní strany. Obsah očekávání musí být tedy v kauzálním vztahu s předchozím dosavadním jednáním dané smluvní strany. Musí se jednat o racionální odhad budoucího vývoje založený na chování dané strany. Tento odhad musí být přitom vysoce pravděpodobný. Zákon vyžaduje, aby budoucí výskyt porušení smlouvy z chování dané strany vyplýval „nepochybně“. Musí tedy jít o naplnění takových podmínek, na základě kterých je téměř vyloučeno (respektive se to tak na základě obecné zkušenosti v podobných případech jeví, zejména v důsledku fyzické nemožnosti dodržení časového harmonogramu, technologických postupů, technických parametrů apod.), že by se budoucí vývoj mohl ubírat jiným směrem, než který by vyústil v podstatné porušení smlouvy. Toto chování může spočívat jak ve faktickém jednání (či naopak opomenutí) při plnění dluhu, případně při (marné) snaze o jeho plnění (zcela nedostatečná aktivita při realizaci plnění, při jeho přípravě apod.), tak v jednoznačném prohlášení dané strany, že dluh nesplní. Může spočívat i v nedostatečné reakci na nastalou změnu vnějších okolností (srov. ŠILHÁN, SKOČOVSKÝ. Op. cit.).
Shrnutí zobecňujících právní závěrů
42. Lze tak shrnout, že právo objednatele odstoupit od smlouvy o dílo podle § 2593 o. z. náleží objednateli již ve fázi provádění díla, před jeho předáním, a je samostatné vůči právům z vad díla vznikajícím až po jeho převzetí; jde přitom o zvláštní, zákonnou úpravou podmíněnou aplikaci obecného mechanismu odstoupení pro nepochybně hrozící podstatné porušení smlouvy podle § 2002 odst. 2 o. z.
43. Předpokladem tohoto práva je, že zhotovitel porušuje své povinnosti při provádění díla a nápravu nezjedná ani v přiměřené době poté, co ho o to objednatel požádal, přičemž jeho postup by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy.
44. Závěr o tom, že by takový postup vedl k vadnému plnění, musí soud odůvodnit konkrétní úvahou založenou na srovnání sjednaného plnění s plněním, které by objednatel hypoteticky obdržel, kdyby od smlouvy neodstoupil, s použitím standardních pravidel posuzování vadnosti díla (§ 2615 odst. 1 a § 1914 odst. 1 o. z.) a výkladu projevu vůle stran (§ 555 a násl. o. z.).
45. Podstatnost porušení smlouvy se posuzuje podle kritérií § 2002 odst. 1 o. z. a požadavek nepochybnosti se váže k pravděpodobnosti skutečného nastoupení takového porušení, nikoliv k pravděpodobnosti, že by objednatel smlouvu neuzavřel.
Posouzení v poměrech projednávané věci
46. Odvolací soud uvedl, že postup žalobkyně by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy, neboť „kromě opravy prasklin u turbo šroubů a kliček a odstranění tmelu z oken je žalobkyně přesvědčena, že dílo prováděla řádným způsobem – v souladu se Smlouvou a s obvyklou praxí…“ Odvolací soud se tak především dosud nezabýval tím, zda šlo v daném závazkovém vztahu o tak závažný případ hrozícího porušení smlouvy, že by zhotoviteli muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že za těchto podmínek by objednatel o smlouvu neměl vůbec zájem, pokud by takové porušení očekával. Dále se odvolací soud nevypořádal s otázkou, z jakých konkrétních okolností a proč plyne závěr, že je téměř vyloučeno, že by zhotovitel smlouvu neporušil podstatným způsobem. Také z těchto důvodů je proto odůvodnění napadeného rozhodnutí neúplné, tudíž nesprávné.
47. Vzhledem k tomu, že neobstál závěr odvolacího soudu o tom, zda bylo platně odstoupeno od smlouvy, Nejvyšší soud se dále nezabýval otázkami shora označenými písm. d) až g), které směřují proti závěrům odvolacího soudu o způsobu vypořádání bezdůvodného obohacení po odstoupení od smlouvy. Posouzení těchto otázek je totiž v této fázi řízení vzhledem k výše uvedenému předčasné a procesně nehospodárné (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2771/2021, či ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 23 Cdo 267/2025).
V. Závěr
48. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, jíž se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně, zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř., a to spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
49. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
50. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu