Plný text
23 Cdo 322/2026-870
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně OPTAGLIO a.s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Ing. Radkem Matoušem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Air Technology s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem [adresa] o zaplacení částky 515.844,18 Kč s příslušenstvím a částky 515.844,17 Kč s příslušenstvím vzájemné žaloby, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 50/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, č. j. 28 Co 128/2023-804, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.104,30 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 6 C 50/2020-686, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 515.844,18 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované chladící zařízení pro technologii pro průmyslový výzkum pro napařování ultratenkých kovových vrstev tak, jak je popsáno v blíže specifikované zadávací dokumentaci, nabídce zhotovitele a smlouvě o dílo (výrok I). Dále soud prvního stupně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 515.844,17 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2025, č. j. 28 Co 128/2023-804, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (první výrok), ve věci žaloby rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý až pátý výrok) a ve věci vzájemné žaloby rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (šestý výrok).
3. Žalobkyně se v řízení domáhala vrácení zaplacené zálohy po odstoupení od smlouvy o dílo. Odvolací soud vyšel z toho, že ze zadávací dokumentace žalobkyně vyplývaly parametry instalovaného rozvodu chladící vody, na kterou měla žalovaná připojit jí dodaný chladič. Tyto parametry však nebyly v souladu se skutečností, s reálnými možnostmi okruhu, který byl již dříve u žalobkyně zhotoven a osazen nevyhovujícím polypropylenovým potrubím malého průřezu. Dle odvolacího soudu žalovaná upozornila žalobkyni na možné potíže s připojením chladiče na okruh vybudovaný v její provozovně ve smyslu § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně přes upozornění žalované, po provedení vlastního měření na okruhu a ověření jeho parametrů, smlouvu uzavřela a na provedení díla trvala. Žalobkyně tvrdila, že od smlouvy odstoupila pro prodlení žalované se zhotovením díla. Dle odvolacího soudu bylo odstoupení neplatné, protože žalovaná za prodlení není odpovědná ve smyslu § 1968 o. z., neboť nemohla plnit v důsledku prodlení žalobkyně. „Jak bylo prokázáno znaleckými posudky […] žalovaný osadil stávající technologii chladičem, který svými parametry splňoval podmínky stanovené v zadávací dokumentaci žalobce pro veřejnou soutěž. Pro nedostatečný průtok chladicího média ve stávajícím okruhu (osazen potrubím nedostatečného průřezu) nebylo možné uvést dodané zařízení do provozu. Teprve po odstoupení od smlouvy přikročil žalobce k nahrazení nevyhovujícího potrubí novým, což i podle znaleckého posudku vedlo k dosažení potřebného průtoku chladicího média popsaného v zadávací dokumentaci. Nebylo-li platně odstoupeno od smlouvy, nevznikl žalobci nárok na vrácení zaplacené zálohy, neboť na straně žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl […].“ Dále odvolací soud uvedl, že dílo nebylo dokončeno a že z důkazů plyne, „že dílo nemohlo sloužit svému účelu, protože stávající okruh chlazení vybudovaný žalobcem ke stroji byl poddimenzován a průtok chladicího média nedosahoval hodnot, které byly žalobcem prezentovány v zadávací dokumentaci pro výběrové řízení. […] Žalovaný pak nesplnil svou smluvní povinnost dodat objednateli dílo ve sjednaném termínu a se sjednanými vlastnostmi včetně kompletní dokumentace, programového vybavení a jakýchkoli jiných dokumentů potřebných pro chod, údržbu a servis zařízení […] a zajistit a poskytnout pro objednatele licenci k užívání nehmotných částí díla pro účely provozu technologie provádění údržby a oprav, školení obsluh a činnosti výzkumu a vývoje, dodat veškerá přístupová jména a hesla […].“
4. Proti prvnímu až pátému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, případně jsou řešeny rozdílně“.
5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.).
6. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je pokládá za nepřípustné, a navrhla, aby je dovolací soud odmítl, popřípadě zamítl.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání splňuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a dále se zabýval jeho přípustností.
9. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá i v nákladových výrocích, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.
10. Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti uvedená v tomto ustanovení. Dovolání je přípustné tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
13. Dovolání není přípustné.
14. Dovolatelka k posouzení předkládá otázky, zda „lze nesplnění výslovně sjednaných podmínek ve smlouvě o dílo, kdy dodavatel vědomě přislíbil plnění a práva, kterými ani nedisponoval, považovat za podstatné porušení smlouvy“… „je nabyvatel zhotovené nebo prodané věci apriori poživatelem všech práv spojených s jejím vlastnictvím, nebo je omezen co do licenčních nebo jiných práv, aniž by o takovéto skutečnosti byl informován, když takováto vada znemožňuje využití věci?“ Dovolatelka spatřuje porušení smlouvy v tom, že obdržela jiné než sjednané plnění. Dále argumentuje, že „okolnost, kdy výslovně zmíněné plnění ze smlouvy nebylo dodáno a ani dodáno být nemohlo, představuje hrubé porušení smluvního ujednání, pro které by žalobce neměl zájem smlouvu uzavřít, a oprávněný důvod pro odstoupení od smlouvy“.
15. Podle závěrů odvolacího soudu byl k tvrzením žalobce, že od smlouvy odstoupil pro prodlení žalovaného se zhotovením díla, proveden důkaz písemným odstoupením od smlouvy ze dne 29. 7. 2019, v němž žalobce uvedl, že žalovaný je v prodlení s plněním smlouvy 42 dní a že s okamžitou platností od smlouvy odstupuje a žádá vrácení zaplacené částky 515.844,18 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s námitkami žalovaného i se závěrem soudu prvního stupně a uzavřel pro posouzení věci s určujícím závěrem, že odstoupení od smlouvy je neplatné. Ve smyslu ustanovení § 1968 o. z. žalovaný není za prodlení odpovědný, neboť nemohl plnit v důsledku prodlení žalobce. Teprve po odstoupení od smlouvy přikročil žalobce k nahrazení nevyhovujícího potrubí novým, což i podle znaleckého posudku vedlo k dosažení potřebného průtoku chladicího média popsaného v zadávací dokumentaci. Ze skutkových zjištění přitom vyplynulo (potvrzením znalce), že malá část potrubí zůstala nevyměněna, konkrétně úsek, jímž byl chladič žalovaným připojen na stávající okruh. Pokud by došlo k výměně i této „ucpávky“, systém by podle znalce mohl dosáhnout průtoku chladicí kapaliny 600 litrů za minutu, jak bylo deklarováno v zadávací dokumentaci.
16. Tvrdí-li tedy nyní dovolatelka, že důvodem pro odstoupení od smlouvy bylo porušení smluvního ujednání spočívající v dodání jiného než sjednaného plnění a že sjednané plnění ze smlouvy ani nemohlo být dodáno, vychází z vlastních skutkových závěrů, které jsou odlišné od skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem. Dovolací soud přitom ustáleně judikuje, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit v dovolání formulovaná otázka vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018, či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 395/2019).
17. Dovolatelka dále namítá nesprávnou aplikaci § 2594 o. z. K posouzení předkládá otázku, zda „je zhotovitel dle smlouvy o dílo schopen se zcela zprostit své povinnosti dodat dílo řádně a včas s odbornou péčí, a to již před jejím uzavřením“ a zda „lze k předmětu smlouvy přistupovat jako k pokynu objednatele“. Dle dovolatelky měla žalovaná před uzavřením smlouvy navrhnout řešení, které by bylo funkční. Žalovaná však s dovolatelkou uzavřela smlouvu, v níž přijala závazek dílo provést. Žalovaná dovolatelku neupozornila, že systém chlazení nebude fungovat. Pokud by to dovolatelka věděla, smlouvu by neuzavřela.
18. Ani tato otázka však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je totiž i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Řešení takto žalobkyní formulované otázky přitom nebylo pro napadené rozhodnutí určující.
19. Odvolací soud sice ve svém rozhodnutí vycházel též z aplikace § 2594 o. z., neposuzoval však sjednaný předmět díla jako nevhodný příkaz (jak předpokládá dovolatelka při formulaci uvedené otázky), nýbrž posuzoval nevhodnou povahu věci předané objednatelem zhotoviteli k provedení díla (část vlastních rozvodů dovolatelky, k nimž měla žalovaná připojit chladič sjednaných parametrů) ve smyslu uvedeného ustanovení. Současně aplikaci § 2954 o. z. nezakládal na dovolatelkou předpokládaném závěru, že se žalovaná ve smyslu § 2594 o. z. zprostila své povinnosti ze smlouvy o dílo „již před jejím uzavřením“, uzavřel-li, že „žalobce přes upozornění žalovaného, po provedení vlastního měření na okruhu a ověření jeho parametrů, smlouvu uzavřel a na provedení díla trval“. Odvolací soud totiž výslovně vycházel též ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (srov. odstavce 9 a 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí), podle kterých žalovaná upozornila dovolatelku na nedostatečný průtok v jejích rozvodech též po uzavření smlouvy o dílo (v průběhu provádění díla) a vyzval ji, aby zajistila „konstantní požadovaný průtok bez zbytečných přechodů mezi jednotlivými průměry“ (viz skutková zjištění soudu prvního stupně učiněná v odstavci 21 jeho rozsudku). Pro napadené rozhodnutí byl naopak určující závěr o neplatnosti odstoupení dovolatelky od smlouvy o dílo založený odvolacím soudem na absenci prodlení žalované se zhotovením díla z důvodu prodlení dovolatelky s poskytnutím nezbytné součinnosti (srov. odstavec 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí), tj. s poskytnutím součinnosti právě úpravou nedostatečného průtoku chladicího media ve stávajícím okruhu dovolatelky, k němuž se žalovaná připojovala a jež bylo osazeno potrubím nedostatečného průřezu. I při tomto závěru přitom odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (jimiž je vázán též dovolací soud), podle kterých po uzavření smlouvy o dílo smluvní strany dne 18. 6. 2019 sepsaly a podepsaly dokument, jehož obsahem bylo zjištění nedostatečného tlaku pro spuštění zařízení a bylo mj. navrženo a přijato řešení o změření průtoku v rozvodech dovolatelky s tím, že bude-li zjištěno, že průtok je dostačující, tak si problém bude řešit dodavatel (žalovaná), pokud bude zjištěn průtok nedostačující, tak si problém bude řešit zákazník (dovolatelka) a že v případě, že průtok bude dostatečný, náklady na měření uhradí žalovaná, v opačném případě dovolatelka (srov. odstavec 17 rozsudku soudu prvního stupně).
20. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl dle § 243c odst. 1 o. s. ř.
21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2026
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu