Plný text
23 Cdo 3241/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobkyně Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu, z. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: MusicJet s. r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], obou zastoupených JUDr. Zuzanou Císařovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované Uloz.to cloud a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 5/2014, o dovolání původní žalované STAFOR INTERNET PROJECTS s. r. o. (dříve Nodus Technologies spol. s r. o.) se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Janem Krabcem, LL.M., advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 3 Cmo 295/2015-617, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 3 Cmo 295/2015-617, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně navrhla s odkazem na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby na místo původní žalované do řízení vstoupila společnost Uloz.to cloud a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO]. Návrh odůvodnila tím, že v průběhu řízení zjistila, že došlo ke změně provozovatele internetových stránek Ulož.to, když provozování stránek a poskytování služby Ulož.to převzala od původní žalované společnost Uloz.to cloud a. s., která pokračuje v provozování služby Ulož.to, aniž by došlo ke změně obsahu a struktury poskytovaných služeb. Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že předmětem řízení jsou nároky zdržovací a odstraňovací, týkající se způsobu provozování služby Ulož.to, který vykazuje prvky nekalosoutěžního jednání, je namístě pokračovat s nástupcem, tj. současným provozovatelem služby, který se rovněž namísto původní žalované stal vlastníkem domény Ulozto.cz. K prokázání tvrzených skutečností o změně provozovatele služby a vlastníka domény předložila žalobkyně znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika.
Odvolací soud dospěl v odvolacím řízení k závěru, že došlo k převodu práv a povinností, o které je veden v předmětném řízení spor a v záhlaví uvedeným usnesením (v souladu s ustanovením § 107a odst. 2 o. s. ř.) rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno se společností Uloz.to cloud a. s.
Usnesení odvolacího soudu napadla původní žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a o. s. ř. Dovolání podává z důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, neboť v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze trpí podstatnou procesní vadou, spočívající v znemožnění dovolatelce uplatnit své námitky a vyjádřit se k návrhu žalobkyně podle ustanovení § 107a o. s. ř. tím, že jí tento návrh nebyl doručen. Postupem odvolacího soudu došlo nepochybně ke zvýhodnění žalobkyně, neboť původní žalovaná (dovolatelka) neměla v daném případě možnost vyjádřit se k předmětnému návrhu. Dovolatelka v tomto směru odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání původní žalované se žalobkyně vyjádřila v tom smyslu, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolací soud připustil vstup společnosti Uloz.to cloud a. s. do řízení na místo původní žalované.
Z ustanovení § 107a o. s. ř. vyplývá, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [srov. např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, usnesení ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo 90/2016 (dostupné na www.nsoud.cz)] platí, že jestliže soud rozhoduje o písemném návrhu žalobce na realizaci procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., aniž by návrh doručil žalované straně, a umožnil jí se k němu vyjádřit, porušuje povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. Z obsahu spisu se nepodává, že byl návrh žalobkyně na změnu žalované podle ust. § 107a o. s. ř. doručen dovolatelce. Námitka dovolatelky, že nemohla uplatnit proti procesnímu nástupnictví žádné námitky, neboť jí návrh podaný podle ustanovení § 107a o. s. ř. nebyl doručen, vedla dovolací soud k závěru o tom, že odvolací soud pochybil, když tento návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. dovolatelce nedoručil.
S ohledem na výše uvedený závěr se již dovolací soud dále nezabýval ostatními dovolatelkou namítanými vadami řízení, neboť s ohledem na nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem by to bylo nadbytečné.
Protože usnesení odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a nejsou podmínky pro jeho změnu [dosavadní výsledky řízení takový postup neumožňují, srov. § 243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu