Plný text
23 Cdo 391/2025-974
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D. a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce D. S., zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] proti žalované AIRMEDIA a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Janem Seidlem, advokátem se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 10 C 236/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2023, č. j. 14 Co 228/2023-542, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o koupi nemovitostí v katastrálním území a obci XY specifikovaných v napadeném rozhodnutí.
2. Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 4. 8. 2023, č. j. 10 C 236/2022-448, nevyhověl návrhu žalované na uložení povinnosti žalobci složit doplatek jistoty za předběžné opatření.
3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni dovoláním napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se žalobci ukládá povinnost složit doplatek jistoty za předběžné opatření ve výši 2 490 000 Kč na účet soudu prvního stupně do tří dnů od právní moci usnesení.
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí dle žalobce závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
5. Žalobce uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
6. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
8. Dovolání žalobce není přípustné.
9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
12. Nejvyšší soud ve svém rozhodování dovodil, že rozhodnutím o předběžném opatření ve smyslu § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. lze rozumět i rozhodování o návrhu na složení doplatku jistoty (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3312/2014, ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2362/2019, nebo ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2663/2023).
13. Přípustnost dovolání nemůže v dané věci založit ani okolnost, že usnesení odvolacího soudu bylo opatřeno nesprávným poučením, že dovolání proti němu podat lze. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho usnesení ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3436/2008, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3266/2017).
14. Jelikož dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu