UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 6× citováno

Spisová značka

23 Cdo 4315/2015

Téma · generováno AINáležitosti dovolání ve sporu o označení PRIM

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2015-11-26Zpravodaj: JUDr. Zdeňka DeseECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4315.2015.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Zdeňka Dese (předseda), JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal požadavku, aby se žalovaná zdržela užívání označení PRIM při výrobě a prodeji hodin a hodinek. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože dovolatelka řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti a své námitky zčásti založila na jiné skutkové verzi než zjistily nižší soudy.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí dovolatel konkrétně vymezit, které hledisko přípustnosti podle § 237 o. s. ř. považuje za splněné; pouhá citace tohoto ustanovení nepostačuje. Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními nižších soudů, takže přípustnost nelze založit na vlastní skutkové verzi dovolatelky.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.
    Zobrazit v textu
  • Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které byly učiněny v přecházejícím řízení, a nemůže se od nich odchýlit. Přípustnost dovolání proto není založena.
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odvolání odmítl, neboť je částečně nepřípustné, částečně pak v dovolacím řízení nelze pro výše uvedenou vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013)
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

23 Cdo 4315/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně EUTECH akciová společnost, se sídlem [adresa] PSČ 785 01, IČO [IČO], zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 602 00, proti žalované ELTON hodinářská, a.s., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 500 02, o zdržení se užívání označení PRIM a zaplacení částky 500 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 200/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 3 Cmo 119/2014-1099, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Tomáše Matouška, advokáta, se sídlem [adresa] PSČ 500 02.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 33 Cm 200/2000-1050, zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela výroby a prodeje hodin, hodinek, časoměrných přístrojů a budíků s označením PRIM (výrok pod bodem I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

K odvolání žalobkyně do výroku pod bodem I a souvisejícího výroku pod bodem III Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. března 2015, č. j. 3 Cmo 119/2014-1099, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, změnil jej ve výroku pod bodem III tak, že náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně snížil na částku 95 348 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ke kterému se vyjádřila žalovaná. Podle žalobkyně je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět jen „o. s. ř.“.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.

Dovolatelka však pouze citovala § 237 o. s. ř. a neuvedla, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

V bodu 34 dovolání dovolatelka prostřednictvím odkazu na konkrétní část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005. Dovolatelka má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s právním názorem přijatým v tomto usnesení. Tento rozpor však dovolatelka dovozuje na zákl dě konstrukce vlastní verze skutkového stavu. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které byly učiněny v přecházejícím řízení, a nemůže se od nich odchýlit. Přípustnost dovolání proto není založena.

Byť dovolatelka ve zbývající části dovolání uvádí právní argumentaci, není ani při posouzení podání podle obsahu zřejmé, který důvod přípustnosti považovala dovolatelka za splněný. Uvádí-li ve svém dovolání některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, poukazuje tím pouze na nemožnost aplikace daných rozhodnutí na posuzovanou věc z důvodu odlišnosti skutkových stavů.

Ve zbývající části tedy dovolání neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné.

Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odvolání odmítl, neboť je částečně nepřípustné, částečně pak v dovolacím řízení nelze pro výše uvedenou vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013)

Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací